Tuto stránku bych chtěla věnovat tomu, co mě a třeba i vás zaujalo. Doufám, že se postupem času zaplní....

6.8.2009

opět piktogram nedaleko Hluboké nad Vltavou.....skoro po roce..škoda, že není fotka shora...

bouřka a duha ze 7.6.2009

tentokrát mám zde OSHOvu knihu LÁSKA, SVOBODA, SAMOTA a zajímavé úryvky z ní.. nejlépe jí přečíst celou..uvidíte sami..

LÁSKA A SEX

Každý meditující zjistil, že se sex rozplývá do něčeho nesmírně odlišného – z biologické potřeby do něčeho duchovního. Nevytváří otroctví a chtivost, ale otvírá dveře ke svobodě. Všechny vzájemné vazby zmizí a člověk se cítí ve své samotě naprosto spokojený, je to uspokojení, jež si člověk nedokázal představit ani ve snu.

Prostřednictvím potlačování sexu můžete energii zneužít, ale nemůžete ji přeměnit. Přeměna přijde, protože se ztišujete, protože je vaše srdce harmoničtější a protože je vaše mysl stále klidnější. Protože jste se začali přibližovat stále více ke své podstatě, k samotnému svému středu, transformace, již jste neprovedli, se uskutečnila sama o sobě. Energie, kterou jste znali jako sexuální, se stává samotnou vaší spiritualitou. Je to stejná energie, pouze se změnil její směr. Nesměřuje dolů, ale pohybuje se nahoru. Co se stalo vám, přihodí se bez výjimky každému hledači. Proto tento problém bude dříve či později problémem každého.

Nezapomínejte, že když se budete duchovně rozvíjet, vaše sexualita zmizí. Objeví se nový druh lásky – čistota a hluboká nevinnost bez jakékoli chtivosti a žárlivosti. Tato láska bude zahrnovat všechen soucit světa, abyste si jeden druhému pomohli ve vnitřním růstu.

Na světě žije tolik mnichů – pozorujte je. Nevidíte u nich pocit radosti, nevypadají živěji než vy, ve skutečnosti vypadají ochromeně a paralyzovaně. Samozřejmě se ovládají, ale ne hluboko uvnitř. Ovládají se, ale neovládají svoje vědomí. Neuvědomují si ještě sebe sama, nejsou ještě svobodní, nejsou ještě jednotlivci. Jakoby již leželi ve svých hrobech, pouze čekají, až umřou. Jejich život je zasmušilý, jednotvárný a nešťastný – je to druh zoufalství.

Kdykoli se něco vyvíjí špatně, objeví se ve vašem životě znamení. Sklíčenost a deprese jsou znameními stejně jako radost a oslavování. Jestliže směřujete k odpoutávání se, objeví se více písní, budete více tančit a budete více milovat.

Nezapomínejte, že láska není připoutání. Láska nezná žádné připoutání a to, co zná připoutání, není láska. Je to vlastnictví, nadvláda, lpění, strach a chamtivost – může to být tisíc a jedna věc, ale není to láska. Za lásku jsou vydávány jiné věci, za označením láska se skrývají jiné věci, které však nelze nalézt v nádobě, na níž je přilepena nálepka LÁSKA. Uvnitř naleznete mnoho věcí, ale láska tam vůbec není. Dávejte pozor. Jestliže jste připoutáni k osobě, milujete? Nebo se bojíte své samoty, a proto se toho člověka tak držíte? Protože nedokážete být sami, využíváte tuto osobu, abyste nebyli sami. Bojíte se. Jestliže se tato osoba přemístí někam jinam nebo se zamilujete do někoho jiného, potom tuto osobu zabijete a řeknete: „Byl jsem k ní tak připoutaný.“ Nebo můžete zabít sebe a řeknete: „Tak jsem na tom člověku lpěl, že jsem bez něho nedokázal žít.“

Je to čiré bláznovství. Není to láska, je to něco jiného. Bojíte se své samoty, nejste schopni být sami se sebou a potřebujete někoho, aby vás rozptýlil. Chcete druhého člověka vlastnit, chcete druhého člověka využívat jako prostředek pro své vlastní cíle. Využívat druhého člověka jako prostředek je násilí.

Duše může růst pouze tehdy, když jste svobodní, a láska svobodu poskytuje. Když dáte svobodu, jste svobodní – to je odpoutání. Jestliže vnutíte otroctví druhému člověku, v tutéž dobu uvězníte sebe. Jestliže spoutáte druhého, druhý spoutá vás, jestliže omezíte druhého, druhý omezí vás, jestliže se snažíte vlastnit druhého, druhý bude vlastnit vás. Takto dvojice po celý svůj život stále bojují o dominantní postavení. Muž má svůj vlastní způsob, žena má svůj vlastní způsob, oba bojují. Je to nepřetržité trápení a bojování. Muž se domnívá, že nějakým způsobem ovládá ženu, a žena se domnívá, že nějakým způsobem ovládá muže. Ovládání není láska. Nikdy nejednejte s jakýmkoli člověkem jako s prostředkem. S každým jednejte jako se sebou – pak nebudete na nikom lpět a nebudete k nikomu připoutaní. Milujte, ale vaše láska dává svobodu, a když dáváte svobodu druhému, jste svobodný. Vaše duše roste pouze tehdy, když jste svobodní. Budete se cítit velmi šťastní.

 Jestliže se cítíte šťastní, rozvíjíte se, jste soustředěnější, zakotvenější a plnější života než předtím, pak do toho jděte bez rozmýšlení. Pak zde není žádný strach. Dovolte štěstí, aby bylo měřítkem, kritériem – nic jiného nemůže být kritériem. V okamžiku, kdy jste se narodili, byl vám uvnitř umístěn přesný ukazatel. V životě můžete vždy poznat, co se děje, můžete vždy cítit, zda jste šťastní nebo nešťastní. Nikdo se neptá jak poznat, zda jste šťastný nebo nešťastný. Nikdo se na to nikdy neptal. Když jste nešťastný, poznáte to, když jste šťastný, poznáte to. Pak to má skutečnou hodnotu. Poznáte to, narodili jste se s tím, že to poznáte  a tak dovolte tomuto vnitřnímu ukazateli, aby byl používán, a on o vašem životě nikdy nebude lhát.

SAMOTA JE VAŠÍ PODSTATOU

Nejprve si musíte uvědomit, že ať chcete, nebo nechcete, jste sami. Samota je vaší pravou podstatou. Můžete se pokusit na to zapomenout, můžete se pokusit nebýt sám – s někým se přátelit, mít milence, vmísit se do davu…Cokoli však uděláte, zůstane pouze na povrchu. Hluboko uvnitř je vaše samota nedosažitelná, nedotknutelná.

Každá lidská bytost prožívá podivné náhody. Když se narodí, narodí se do nějaké rodiny. Není žádný jiný způsob, protože lidské dítě je nejslabší potomek na celém světě. Ostatní zvířata se rodí kompletní. Pes zůstane psem celý svůj život, nebude se vyvíjet a rozvíjet. Zestárne, ale nestane se moudřejším, nestane se vědomějším ani se nestane osvíceným. V tomto smyslu zvířata zůstanou stejná, jako když se narodila, nic podstatného se v nich nezmění. Jejich smrt  a jejich narození jsou horizontální – v jedné linii.

Pouze člověk má možnost jít vertikálně, nahoru, a nejen horizontálně. Většina lidí se chová jako ostatní zvířata: v životě stárnou, ale nerostou do výše. Stárnutí a růst jsou zcela odlišné zkušenosti.

Člověk se rodí do rodiny mezi lidské bytosti. Od úplně prvního okamžiku není sám, a proto získává určité přesvědčení, že má vždy zůstat s druhými lidmi. O samotě se začíná cítit vyděšený. Cítí neznámý strach. Neuvědomuje si, čeho se přesně bojí, ale když vyjde z davu, něco uvnitř něho začíná být znepokojené. Když je s ostatními, cítí se příjemně, spokojeně a v pohodě.

Nikdy nepozná krásu samoty, protože mu v tom brání strach. Protože se narodil ve skupině, zůstává součásti skupiny, a jak stárne, začíná vytvářet nové skupiny, nová sdružení a získává nové přátele. Již existující celky – národ, náboženství, politické strany – ho neuspokojují, a proto vytváří své vlastní nové spolky. Všechny tyto strategie však slouží pouze jednomu cíli: nikdy nebýt sám.

Známe jen život spolu s lidmi. Samota se zdá téměř jako smrt. Určitým způsobem to smrt je; je to smrt osobnosti, která byla tvořena davem. Osobnost je dar druhých. V okamžiku, kdy vystoupíte z davu, vyjdete také ze své osobnosti.

V davu přesně víte, kdo jste. Znáte své jméno, znáte své tituly, víte, jaké je vaše zaměstnání, víte vše, co je potřebné pro váš pas, vaši občanku. Když vystoupíte z davu, jaké je vaše identita, kdo jste? Náhle si uvědomíte, že nejste své jméno – vaše jméno vám bylo dáno. Nejste rasa – jaký vztah má vaše rasa k vašemu vědomí? Vaše podstata není ani hinduista, ani muslim, vaše bytí se nevztahuje k žádným politickým hranicím národa, vaše vědomí není součástí žádné organizace ani církve. Kdo jste?

Náhle se vaše osobnost začíná  rozptylovat. Bojíte se smrti osobnosti. Nyní budete muset začít objevovat, budete se muset poprvé ptát, kdo jste. Budete muset začít meditovat o otázce „Kdo jsem?“ Bojíte se, že vůbec nemusíte existovat! Možná jste nebyli ničím jiným než kombinací všech názorů davu, nebyli jste ničím jiným než svou osobností. Nikdo nechce být ničím. Nikdo nechce být nikým a ve skutečnosti každý je nikdo.

úryvek z knížky od Deepaka Chopry...

Klidné bílé světlo se ještě více rozhořelo a osvětlilo další část prostoru.
Zdálo se, že nabylo jakousi novou kvalitu, rozeznělo se v Racheliných rukou zvláštní melodickou hudbou hlasů, vypadalo
jako bleděmodrý květ lotosu, jehož okvětní lístky vyprávěly úchvatný příběh. Jaký příběh to byl, nebylo podstatné - byl o čase               a o životech, každý okvětní lístek znamenal jiný život. A stále vyrůstaly nové a drobné lístečky.
Michael slyšel změť hlasů, starých i mladých, vznikajících a zanikajících stejně rychle, jak lístky lotosu vyrůstaly                                      a opadávaly. Květ se zvětšoval a neustále obnovoval a jeho namodralé světlo bylo laskavé a živoucí. "Nádhera. Lidská duše je
krásná, že ano? Ptáte se mě, proč nebojujeme... Když jednou zahlédnete duše lidí, nejen těch dobrých, ale všech lidí, proč
bychom měli bojovat? Takovou krásnou duši má každý z nás. I ten nejhorší. "

Tady je pár fotek kruhů v obilí, které se objevily tady poblíž..

a ještě odkaz...  

http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/ufoni_cb20080711.html

Tohle je opravdu skvělá kniha, těm, kdo ji nečetli, tak vřele doporučuji...

A kousek z ní...

Eckhart Tolle - Nová Země

Vnitřní smysl života

Jakmile nemusíte bojovat o pouhé přežití, začne být otázka smyslu a významu života prvořadá. Mnoho lidí se cítí být lapeno v rutině každodenních činností, které ubírají jejich životu na významu. Někteří mají pocit, že jim život utíká pod rukama a jiní věří, že už jim utekl. Jiní se cítí omezování svou náročnou prací, péčí o rodinu nebo finanční  a životní situací. Někdo se nechá stravovat akutním stresem, někdo zase nudou. Někteří se ztrácí v horečnaté činnosti, jiní uvízli v mrtvém bodě. Většina lidí však touží po svobodě a růstu, jež slibuje úspěch a blahobyt. Jsou ale i tací, kteří si už relativní svobody spojené s prosperitou užívají a zjišťují, že ani ta jim k pocitu naplnění života nestačí. Nalezení pravého smyslu života nelze ničím nahradit. Nenajdete ho však ve vnějším světě, ve světě forem. Nezáleží na tom, co děláte, ale kdo jste – jinými slovy, na stavu vědomí. Je velmi důležité, abyste si uvědomili toto: váš život má svůj vnitřní a vnější smysl. Vnitřní smysl se týká Bytí a je prvotní. Vnější smysl se týká vaší činnosti a je až druhotný. Vnitřní a vnější je spolu nerozlučně spjato, takže mluvit o jednom a nezmínit se při tom o druhém je skoro nemožné. Váš vnitřní cíl je probudit se. Tento cíl sdílíte se všemi lidmi na této planetě – je to smysl existence celého lidstva. Váš vnitřní smysl existence je součástí smyslu existence celku, celého vesmíru a jeho nově rodící se inteligence. Vnější cíle má každý člověk jiné a mohou se měnit i během života. K tomu, abyste dokázali naplnit vnější smysl svého života, musíte najít a žít v souladu s tím vnitřním. To tvoří základ skutečného úspěchu. Určitých věcí můžete dosáhnout i bez tohoto spojení – pomocí píle, úsilí, odhodlání, tvrdé práce a protřelosti. Takové konání vám však nepřinese radost a vždy končí určitou formou utrpení.

Probuzení

Probuzení je změna vědomí, kdy se myšlení oddělí od uvědomění. Většina lidí to nevnímá jako nějakou událost, ale proces, jenž podstoupí. Dokonce i lidé, kteří zažijí náhlou, dramatickou a na první pohled nezvratitelnou transformaci, následně projdou obdobím, kdy jimi nové vědomí neustále proudí, mění vše, co dělají, a stává se tak součástí jejich života. Když se probudíte, přestanete se ztrácet v myšlenkách a začnete vnímat sebe sama jako vědomí za myšlenkami. Myšlení pak přestane být samoúčelnou, neřízenou činností, jež ovládá vás i celý váš život. Místo myšlení převezme moc nad vaším životem uvědomění. Myšlení se stane nástrojem ve službách uvědomění. Uvědomění je vědomé spojení s univerzální inteligencí. Synonymem pro uvědomění je také Přítomnost – vědomí bez jakýchkoliv myšlenek.

Zahájení procesu probouzení je akt milosrdenství. Nemůžete nijak zařídit, aby se to stalo, nemůžete se na to nijak připravit ani to uspíšit. Neexistuje žádný logický, pevně daný postup, jak se k němu dopracovat, ačkoliv mysli by se to jistě líbilo. Nemusíte k tomu předem dosáhnout určitých „kvalit“, nemůžete si to nijak zasloužit. Probuzení může potkat „hříšníka“ a teprve potom „svatého“, a nebo naopak. To je důvod, proč se Ježíš obracel na všechny lidi bez rozdílu, ne jen na ty uznávané. Pro probuzení nemůžete nic udělat. Cokoliv proto budete chtít udělat, bude jen snahou ega zvýšit pomocí probuzení nebo osvícení svou cenu, svou důležitost. A tak místo, abyste se probudili, pouze přidáte pojem probuzení do své mysli nebo si vytvoříte mentální představu, jak by měl osvícený vypadat a budete se ho snažit napodobit. Žití podle nějakého vzoru nebo podle toho, co od vás ostatní lidé očekávají, není skutečný život, je to jen další nevědomá role vašeho ega. Jak ale může být probuzení hlavním cílem a smyslem života, když pro něj nelze nic udělat? Není cíl něco, o co se musíme snažit?Pouze krátkého probuzení, prvního záblesku vědomí se vám dostane jako daru milosrdenství bez vašeho přispění. Pokud vám toto bude připadat nesmyslné a nepochopitelné, ještě vás to nepotkalo. Pokud na to něco ve vašem nitru reaguje nebo pokud alespoň tušíte pravdu zde obsaženou, znamená to, že proces probuzení ve vás už probíhá. Jakmile už začal, nemůžete ho zvrátit, pouze ego může vaše probuzení prodloužit. U některých lidí dojde k probuzení díky tomu, že si začnou uvědomovat své myšlenky, zvláště ty negativní, jež se často nesmyslně opakují celý život. Najednou pocítí vědomí, které si tyto myšlenky uvědomuje a není přitom jejich součástí. Jaký je vztah mezi uvědoměním a myšlením? Uvědomění je prostor, ve kterém myšlenky existují, jakmile si tento prostor začne uvědomovat sám sebe. Nemusíte se bát, že byste probuzení propásli. Jestliže zažijete záblesk uvědomění neboli Přítomnosti, budete o tom vědět. Už to nebude pojem ve vaší mysli. Budete si moct vybrat, jestli zůstanete přítomní nebo jestli se znovu ponoříte do zbytečných myšlenek. S darem probuzení získáte i odpovědnost. Můžete buď pokračovat dál tak, jak jste byli zvyklí a dělat, jakoby se nic nestalo, nebo si můžete uvědomit nedozírný význam té události a brát nové vědomí jako to nejdůležitější, co se vám kdy mohlo přihodit. Otevření se nově vznikajícímu vědomí a přivedení jeho světla do tohoto světa se stane prvotním cílem a hlavním smyslem vašeho života. Možná stále ještě čekáte, až se vám v životě něco důležitého přihodí a neuvědomujete si, že to nejdůležitější, co se kdy může jakékoliv lidské bytosti přihodit se už ve vás odehrává: proces oddělení myšlení a uvědomění. Mnoho lidí procházejících počátečními fázemi probuzení najednou ztrácí jistotu, jaký je vnější smysl jejich života. Najednou mají pocit, že to, co zajímá okolní svět, už pro ně není důležité. Jasně si uvědomují šílenství naší civilizace, takže mohou pocítit i určité odcizení okolnímu světu. Někdo může mít pocit, že uvízl ve vzduchoprázdnu mezi dvěma světy. Už je sice neřídí ego, ale ještě nestačili probouzející se vědomí plně zapojit do svého života. Ještě se jim nepodařilo skloubit vnitřní a vnější smysl jejich života.

Dokud si nezačnete uvědomovat věčné Bytí, budete hledat jen na úrovni činů a budoucnosti, jinými slovy, v rozměru času. A ať už najdete jakýkoliv význam nebo naplnění, pokaždé časem ztratí sílu nebo se ukáže, že to byla jen iluze. Neodolá náporu času. Každý smysl nalezený na této úrovni platí pouze za určitých okolností a dočasně.

Pokud vás například naplňuje péče o děti, co se stane, až vás přestanou potřebovat a možná i poslouchat? Pokud je vaším smyslem života pomoc druhým, potřebujete, aby na tom ostatní byli hůř než vy, aby váš život neztratil smysl a vy jste se cítila dobře. Pokud vidíte smysl ve snaze být nejlepší, vítězit, nebo mít úspěch v té či oné činnosti, co když nikdy nevyhrajete nebo jednou přestanete vyhrávat, k čemuž jistě jednou dojde? Nezbude vám pak nic jiného než utéct se do představ nebo vzpomínek – a tam se nějaký význam hledá těžko. „Být jednička“ v kterémkoliv oboru má smysl jen tehdy, když miliony ostatních jsou nuly – takže k tomu, aby váš život měl význam, potřebujete, aby ostatní selhali. Neříkám, že pomoc druhým, péče o děti nebo snaha o prvenství v jakémkoliv oboru nestojí za námahu. Pro mnoho lidí je tato snaha důležitou součástí vnějšího smyslu jejich života, ale ten je sám o sobě vždycky relativní, nejistý a pomíjivý. To neznamená, že byste se takovými činnostmi neměli zabývat. Znamená to, že byste je měli propojit se svým vnitřním, primárním cílem, aby to, co děláte, prostoupil hlubší význam.

Dokud nebudete ve spojení s vnitřním smyslem svého života, jakýkoli cíl, který si vymyslíte – i kdyby jím bylo vytvořit ráj na Zemi – bude pouze cílem vašeho ega a neodolá náporu času. Dříve nebo později se pro vás stane zdrojem utrpení. Dokud budete přehlížet svůj vnitřní smysl, ať uděláte cokoli, i kdyby to bylo sebevíc duchovní, ego se projeví v tom jak to děláte a použité prostředky tak znesvětí účel. Jinými slovy, nejdůležitější nejsou vaše cíle ani činy, ale stav vědomí, ze kterého vzešly. Naplněním prvotního smyslu svého života položíte základ nové skutečnosti, novému světu. A díky tomu bude váš vnější smysl nabitý duchovní silou, neboť vaše cíle a úmysly budou ve shodě s evoluční potřebou vesmíru.

Každý člověk má jiné vnější cíle a žádný z nich netrvá věčně. Každý nakonec podlehne času a nahradí ho jiný cíl. Různý je i vliv, jaký může mít oddanost vnitřnímu smyslu – probuzení – na vnější okolnosti vašeho života. Někteří lidé dokáží udělat tlustou čáru za minulostí. Všechno do základu změní: práci, životní situaci, vztahy. Některé změny nastartují sami, aniž by se k tomu museli dlouho odhodlávat, díky náhlému uvědomění: to musím udělat! Dá se říct, že život rozhodne za ně. Za taková rozhodnutí může uvědomění, ne mysl. Jednoho rána se probudíte a najednou víte, co máte udělat. Někdo zničehonic opustí nesmyslné zaměstnání, jiný nesnesitelnou životní situaci. Proto než zjistíte, co je pro vás ve vnějším světě dobré, co je v souladu s vaším probouzejícím se vědomím, budete možná nejdřív muset přijít na to, co není dobré, co už vám nevyhovuje, co odporuje vašemu vnitřnímu smyslu. Jiný druh změn k vám může přijít nečekaně zvenku. Náhodné setkání vám poskytne novou příležitost nebo rozšíří vaše obzory. Zdánlivě nepřekonatelná překážka nebo konflikt se rozplynou. Vaši přátelé buď prodělají tuto změnu současně s vámi nebo se jim postupem času vzdálíte. Některé vztahy se rozpadnou, jiné se prohloubí. Z práce vás buď vyhodí nebo se v ní zasloužíte o změnu k lepšímu. Partner od vás odejde nebo se s ním mnohem víc sblížíte. Některé změny mohou zpočátku vypadat jako negativní, ale brzy zjistíte, že ve vás jen vytvořily prostor pro něco nového.Ve vašem životě může nastat období obav a nejistot. Co potom? Jakmile váš život přestane ovládat ego, zmenší se i psychologická potřeba vnějšího  bezpečí, které e stejně jenom iluzí. Budete schopní žít v nejistotě a dokonce si ji užívat. Jakmile si na ni zvyknete, otevřou se vám v životě netušené možnosti. Strach přestane svazovat každý váš krok a přestane vám bránit v činech směřujících ke změně. Dokud pro vás bude nejistota nepřijatelná, bude ve vás probouzet strach. Jakmile ji dokážete bez výhrad přijmout, přinese vám výjimečnou živost, bdělost a tvořivost.

Gabriel García Marquez

"Kdyby Bůh na chvilku zapomněl, že jsem loutkou z hadříků a daroval by mi kus života, možná bych nevyslovil všechno to, o čem přemýšlím, ale určitě bych myslel na všechno, co tu říkám.

Dával bych význam věcem ne pro to, co stojí, ale pro to, co znamenají.

Trochu bych spal, ale víc bych snil, protože při každé minutě, kdy zavíráme oči, ztrácíme 60 vteřin světla.

Pokračoval bych, když ostatní ustanou, probouzel bych se, když ostatní spí.

Poslouchal bych, když by ostatní mluvili a jak bych si vychutnal dobrou čokoládovou zmrzlinu!

Kdyby mi Bůh daroval kus života, oblékl bych se prostě, lehl bych si na břicho na slunci a nepřikryté bych nechal nejen tělo ale i svou duši.

Můj Bože, kdybych mohl, vypsal bych svou nenávist na led a čekal, až vyjde slunce. Snem Van Gogha bych nahoře na hvězdách,nakreslil báseň Benedettiho a píseň Serrata byla by serenádou, kterou bych věnoval měsíci.

Svými slzami bych zalil růže, abych pocítil bolest z jejich trnů a rudý polibek jejích plátků.

Můj Bože, kdybych měl ještě kousek života.....

Nedopustil bych, aby prošel jediný den, aniž bych řekl svým lidem, že miluji, že je miluji.

Přiměl bych každého muže a každou ženu, aby uvěřili, že jsou mými milovanými a žil bych zamilovaný do lásky.

Ukázal bych lidem, jak chybují, když se domnívají, že se přestanou zamilovávat, protože jsou staří, aniž by pochopili že stárnou, když se přestanou zamilovávat!

Malému dítěti bych daroval křídla, ale nechal bych ho, ať se naučí létat samo, starcům bych ukázal, že smrt nepřináší stáří, ale zapomenutí.

Naučil jsem se od vás, lidí tolik věcí....

Naučil jsem se, že všichni chtějí žít na vrcholcích stromů, aniž by poznali, že skutečné štěstí se nachází ve způsobu, jakým sestupuješ ze strmé stráně.

Naučil jsem se, že když novorozeně stiskne napoprvé prst svého otce ve své drobné dlani, udělá z něj navždy zajatce...

Naučil jsem se, že člověk se na druhého může dívat shora jen v případě, kdy mu musí pomoci vstát.

Je tak mnoho věcí, které jsem měl možnost naučit se od vás, ale pravda, nebudou tolik využity, protože když mě budou držet tady, zavřeného v tomto pouzdře, budu bohužel umírat.

Říkej vždy to, co cítíš, dělej vždy to, na co myslíš.

Kdybych věděl, že by dnes byl poslední den, kdy tě vidím spící, objal bych tě silně a prosil Pána, abych se mohl stát strážcem tvé duše.

Kdybych věděl, že by tohle bylo naposled, kdy tě vidím vycházet ze dveří, objal bych tě a dal ti polibek a zavolal bych tě zpátky a dal ti ještě další..a další.

Kdybych věděl, že tohle bylo naposled, kdy jsem uslyšel tvůj hlas, natočil bych každé tvé slovo, abych je mohl poslouchat znova a znova.

Kdybych věděl, že to jsou poslední chvilky, kdy tě vidím, řekl bych ti "Miluji tě"a neříkal bych hloupě, že to přece víš...

Vždycky existuje nějaké zítra a život nám dává další příležitost, abychom věci dělali tak, jak máme, ale v případě, že chybuji a zbude nám jen dnešek, chtěl bych ti říct, jak tě miluji a že na tebe nikdy nezapomenu.

Zítřek si nepojistil nikdo, ani mladý, ani starý.

Dnes to třeba může být poslední den, kdy vidíš ty, které miluješ.

Proto už nečekej, udělej to dnes, protože nepřijde-li zítřek nikdy, budeš určitě litovat dne, kdy sis nenašel čas na úsměv, na objetí, na polibek a byl jsi příliš zaneprázdněný, abys jim splnil poslední přání.

Drž si ty, které miluješ při sobě, pověz jim šeptem, jak moc je potřebuješ, miluj je a chovej se k nim dobře.

Najdi si čas říct jim promiň, odpusť mi, prosím, děkuji a všechna slova lásky, které znáš.

Nikdo si tě nebude pamatovat pro tvé tajné myšlenky.

Žádej od Pána sílu a moudrost, abys je mohl vyjádřit.

Ukaž svým přátelům, co pro tebe znamenají.

Pošli toto poselství komu chceš.

Neuděláš-li to dnes, bude zítřek stejný jako dnešek.

A neuděláš-li to nikdy, nevadí.

Začni uskutečňovat své sny.Teď je k tomu ta pravá hodina."

 *********************************************************************

Přečetla jsem moc zajímavou knihu. Jmenuje se Jen láska je skutečná a napsal ji Brian L. Weiss. Nabízím vám z ní úryvek a jsou to opravdu krásná a pravdivá slova....

„ Všechno je láska… Všechno je láska. S láskou přichází porozumění. S porozuměním přichází trpělivost. A pak se čas zastaví. A všechno je teď. Láska je definitivní odpověď. Láska není abstrakcí, nýbrž skutečnou energií nebo spektrem energií, které můžete ´vytvořit´ a udržovat ve své bytosti. Buďte zkrátka milující. Začínáte se dotýkat Boha uvnitř sebe. Ciťte se milujícími. Vyjádřete svou lásku. Láska rozpouští strach. Nemůžete se bát, když cítíte lásku. Protože všechno je energie a protože láska zahrnuje všechny energie, je všechno láska. Toto je silné vodítko k povaze Boha.

Když jste milující a beze strachu, dokážete odpustit. Dokážete odpustit druhým a dokážete odpustit sobě. Začínáte vidět správným pohledem. Vina a hněv jsou odrazem téhož strachu.

Vina je subtilní strach namířený dovnitř. Odpuštění vinu a hněv odstraňuje. Jsou to zbytečné, škodlivé emoce. Odpusťte. To je čin lásky.

Pýcha se může bránit odpuštění. Pýcha je jedním z projevů ega. Ego je pomíjivé, nepravé já.

Vy nejste svoje tělo. Nejste svůj mozek. Nejste svoje ego. Jste větší než toto všechno dohromady. Potřebujete, aby vaše ego přežilo v trojrozměrném světě, ale potřebujete jen tu část ega, která zpracovává informace. Zbytek – pýcha, arogance, obrana, strach – je víc, než zbytečný.  Zbytek ega vás odděluje od moudrosti, radosti a Boha. Musíte přesáhnout své ego a najít své pravé já. Pravé já je ta vaše stálá, nejhlubší část. Je moudrá, milující, bezpečná a radostná. Intelekt je v trojrozměrném světě důležitý, ale intuice je důležitější.

Zaměnili jste realitu s iluzí. Realita je poznání vaší nesmrtelnosti, božskosti a bezčasovosti. Iluze je váš pomíjivý trojrozměrný svět. Tato záměna vám škodí. Prahnete po iluzi bezpečí místo po bezpečí moudrosti a lásky. Prahnete po tom, být přijati, když ve skutečnosti nemůžete být odmítnuti. Ego vytváří iluzi a skrývá pravdu. Ego musí být odstraněno, aby bylo možno vidět pravdu.

S láskou a porozuměním přichází vyhlídka na nekonečnou trpělivost. K čemu je vám spěch? Stejně neexistuje čas, to vám jen tak připadá. Když neprožíváte přítomnost, když jste pohrouženi do minulosti nebo si děláte starosti s budoucností, působíte si velkou bolest a smutek. Čas je také iluze. Dokonce i v trojrozměrném světě je budoucnost jen souborem pravděpodobností. Tak proč si kvůli tomu děláte starosti?

Vlastní já může podstoupit terapii. Terapií je porozumění. Láska je ta největší terapie. Terapeuti, učitelé a guru vám mohou také pomoct, ale jen na omezenou dobu. Cesta vede dovnitř a dřív nebo později po té vnitřní stezce musíte šlapat sami. I když ve skutečnosti nejste nikdy sami. Měřte čas, pokud musíte, podle toho, co jste se naučili, ne na minuty, hodiny nebo roky. Můžete se vyléčit během pěti minut, když dojdete k řádnému porozumění. Nebo za padesát let. Obojí je stejné.

Minulost musí být připomenuta a potom zapomenuta. Nechte ji být. Platí to o traumatech z dětství a traumatech z minulých životů. Totéž ale platí pro postoje, špatné představy, systém víry, který do vás tlučou, pro všechny staré myšlenky. Skutečně pro všechny myšlenky. Jak můžete vidět se všemi těmi myšlenkami čerstvě a jasně? Co když se potřebujete naučit něco nového? S čerstvým pohledem na věc?

Myšlenky vytváří iluzi oddělenosti a rozdílu. Ego tuto iluzi zachovává a ta iluze vytváří strach, úzkost a obrovský smutek. Strach, úzkost a smutek zase vytvářejí strach a násilí. Jak může na světě existovat mír, když převládají tyto chaotické emoce? Jen to rozřešte. Vraťte se ke zdroji problému. Jste zpátky u myšlenek, starých myšlenek. Přestaňte myslet. Místo toho využijte své intuitivní moudrosti k opětovnému prožitku lásky. Meditujte. Přesvědčte se, že všechno je propojeno a závislé na sobě navzájem. Vizte jednotu, ne rozdíly. Vizte své pravé já. Vizte Boha. Meditace a zrakové představy vám pomůžou přestat tolik přemýšlet a pomůžou vám vykročit na cestu zpět. Nastane léčení. Začnete používat svou nevyužitou mysl. Prohlédnete. Pochopíte. A zmoudříte. Pak nastane mír.

Máte vztah sami se sebou i s ostatními. A žili jste v mnoha tělech a v mnoha dobách. Tak se zeptejte svého současného já, proč se tak bojí. Proč se bojíte rozumně riskovat? Bojíte se o svou pověst, bojíte se toho, co si myslí ostatní? Tyto strachy mají kořeny v dětství nebo ještě předtím. Položte si tyto otázky: Co ztratím? Co nejhoršího se může stát? Stačí mi ke spokojenosti prožít zbytek života takhle? Přihlédnu – li ke smrti, je to takový risk? Nebojte se při svém růstu vyvolávat u ostatních lidí hněv. Hněv je jen projevem jejich nejistoty. Když se budete toho hněvu bát, bude vás to brzdit. Hněv by byl jen hloupost, kdyby nevytvářel tolik smutku. Rozpusťte svůj vlastní hněv v lásce a odpuštění.

Nedovolte, aby vás deprese nebo úzkost brzdila v růstu. Deprese je ztráta perspektivy, zapomínání a považování věcí za samozřejmé. Zaostřete svůj pohled. Znovu si sestavte žebříček hodnot. Pamatujte si to, co by se nemělo pokládat za samozřejmé. Posuňte svůj pohled na věci a pamatujte si, co je důležité a co je méně důležité. Opusťte vyjetou kolej. Nezapomeňte doufat. Úzkost znamená být ztracen v egu. Je to ztráta vlastních hranic. Je tam matně připomenutá ztráta lásky, zraněná pýcha, ztráta trpělivosti a míru. Pamatujte si, že nikdy nejste sami. Nikdy neztrácejte odvahu riskovat. Jste nesmrtelní. Nikdy vám nikdo nemůže ublížit.

*****************************************************************************************

Tohle je jedna z věcí, která zaujme již na první pohled. Myslím, že ani nepotřebuje žádný komentář...