Tuto stránku bych chtěla věnovat tomu, co mě a třeba i vás zaujalo. Doufám, že se postupem času zaplní....

                                    

Pokud potřebujete pomoci s některými životními oblastmi, zde jsou odkazy na spřátelené stránky...                                                   

https://spherebeingalliance.com

http://divinecosmos.com

http://www.pomocteluidusi.cz     

http://pozitivnienergie.webnode.cz

http://kartarka-iva.webnode.cz

http://www.energytalisman.eu/cz

 

 

21.1.2017

Zde jsou odpovědi na některé dotazy...

1/ Na zaklade vyzvy prosim o prijeti poselstvi k temto 3 textum, ktere byly prijaty v ruzne dobe, ale pritom hovori o jedne a te same udalosti jen z ruznych uhlu pohledu, viz nize:

Přijde nový vůdce, který sjednotí lid a povede ho novou cestou, odlišnou než dosud. Lidé mu budou naslouchat a budou vědět, že tento člověk je ten, kdo jim přináší změnu do jejich životů. Kolem tohoto člověka se soustředí velmi silná skupina jeho pomocníků, kteří budou schopni pod jeho vedením měnit běh událostí. Skončí doba temna a nadejde doba světla. 

Na konci měsíce se objeví prorok, který předpoví příchod nového vůdce lidstva v Čechách. Nový vůdce půjde ve stopách svých předchůdců, ale zároveň bude schopen vhledu do životů svých bližních. Bude schopen upozorňovat na záležitosti osudu, které dosud nebyly naplněny. Uvidí to, co jiní nevidí. Stane se velice známým a uznávaným, neboť bude schopen vidět do podstaty věcí a správně rozeznat okamžik, který povede ke správnému a efektivnímu řešení problému. Nadchází jeho doba. 

Objeví se nový vůdce, který poskytne lidu naději. Tento člověk bude veden Bohem. On jediný pochopí, v čem je jeho síla a půjde vpřed, aby toto ukázal ostatním. Jeho síla bude ohromná. On sám půjde nepoznán, avšak lidé kolem budou vědět, kdo je. On se projeví, jakmile se planeta Slunce zjeví jako nová planeta, která dosáhla své proměny. Slunce se změní. Nebude již takové, jaké ho znáte. Poté přijde ten, o kterém je zde řeč. Mnozí ho nepochopí a někteří budou tvrdit, že sem nepatří, že sám nepoznal život. Avšak toto bude jen jeho vnější vyzařování. On sám ve svém srdci již dávno našel lásku Boží a tato láska ho povede tímto životem. On také nebude znát celou svou cestu, ale jeho spojení mu umožní konat mnoho pomoci. Má odpovědi na všechny vaše otázky a nepřijde sám. Přijdou s ním další, kteří ho podpoří v jeho konání. On je vyslancem Božím a to on je vaší nadějí a záchranou. Objeví se kolem data spojení planet a bude rozpoznán.

Odpověď:

Mnozí se domnívají, že je to bytost z masa a kostí, která přijde a zachrání lidstvo před zkázou. Vše však je potřeba brát spíše jako příchod člověka, který ukáže ostatním jak žít, aby dosáhli cíle. Těchto lidí stále přibývá, neboť se probouzí duše, které sem přišly s určitým záměrem. Pomoci ostatním při přechodu, při avizované změně, pomoci v transformaci, k probuzení vědomí Krista. Je důležité, aby lidé nespoléhali na někoho, kdo něco udělá za ně. Ano, dostanou pomoc, pokud požádají. Je potřeba, aby se oni sami zasadili o to, aby změnili své životy. Ať nečekají na zachránce. I přesto, že zde budou bytosti, které mohou být zbožštěny, aniž se o to budou zasazovat a bude jim to proti mysli. Každý musí sám za sebe. Přítomnost mění budoucnost a některé scénáře, které platily dříve, již jsou pozměněny. Bylo rozhodnuto, že lidé sami musí na sobě zapracovat. Nevažte se na předpovědi, nevažte se na to, co bylo. Žijte tady a teď. Ano, potřebujete mít pocit, že o vás bude postaráno. A také bude. Může to však být jiným způsobem, než se vám nyní jeví.

2/ Před rokem jste nejen Vy, predikovali velké dění na planetě – „život bude ohrožen, ale i obnoven, země bude zatopena i vyzdvižena“, platí to stále pro blízkou budoucnost ?

Odpověď:

Ano, avšak záleží na tom, kdo a jak toto pojme. Záleží na víře. Vše proběhne, pokud lidé uvěří. Avšak toto mohou zmírnit svým smýšlením. V době těchto informací byla z 90% budoucnost lidstva takováto. Existuje však možnost změny. Vše záleží na bytostech Země. Pokud uvěří, že se nic takového neuskuteční, pak si stvoří budoucnost bez kataklyzmat. Musí uvěřit v sílu mysli.

3/  Toužím zabránit Islamizaci své země a zachovat a povznést svůj Český národ, jeho sílu a suverenitu, věřím že to není mrtvá idea, a že když se znovu semkneme – můžeme se nejen mít lépe, ale také tomuto světu předat v příštích 100 letech velké věci. Je to smysluplná idea? A co by jste naší zemi a lidem zde v tomto poradili?

Odpověď:

Aby si stáli za svým. Za svobodou, za svou kulturou, za svým národem. Není nutné šířit zlo. Je nutné posunout své smýšlení za hranice běžné mysli, je zde možné vzájemné soužití, avšak za určitých pravidel. Není ale možné odevzdat zemi. Je potřeba nalézt kompromis. Pokud toto nebude možné, je potřeba postavit se za sebe.
 

 

 

3.11.2015

Osho  - Za hranice mysli

A pamatujte si, že budete prožívat jisté období, určitý životní úsek, kdy ego bude otřeseno a kdy nebudete vědět, kdo jste a nebudete vědět, kam jdete, všechny hranice se rozpadnou. Jednoduše budete zmateni a ocitnete se v chaosu. Pro tento chaos se bojíte ztratit ego, ale musí to tak být. Člověk musí projít tím chaosem, dříve, než dosáhne skutečného středu. Odvážíte - li se toho, bude toto období krátké. Budete - li se bát a opět upadnete zpět do ega a opět je začnete znovu upravovat, bude to velmi dlouhá doba a můžete na tom promarnit mnoho životů.

 

 

16.7.2015

 

Vadim Zeland - Ovlivňování reality

 

Rozhlédni se. Tvůj svět se ještě stále stará. Ty stromy a květiny zasadil pro tebe. Tam je slunce, nebe, mraky – nevěnuješ jim pozornost, ale dokážeš si představit, že by neexistovaly? Večer po těžkém pracovním dni máš možnost si odpočinout a užít si klidu a pohodlí, zatímco za oknem vane chladný vítr a lije jako z konve. Svět tě stejně jako dříve krmí a ukládá do postýlky. Dívá se na tebe a s lítostí vzpomíná na šťastná léta. Ty se lhostejně otáčíš a usínáš s pevným přesvědčením, že svět je zase o něco horší a staré dobré časy se nevrátí. Jenže svět se nezměnil. Jiný je tvůj vztah k němu, a tedy i realita, jež odráží tvé myšlenky.

Nyní se vzchop, otevři oči, zvedni se a rozhlédni kolem – je to on, ten bývalý svět, který se o tebe staral a s nímž jsi kdysi tak dobře trávil svůj čas. Umíš si představit, jak se zaraduje, až zjistí, že jsi se konečně probudil?

Teď jste opět spolu a vše bude zase jako dřív. Jenom onoho starého oddaného služebníka už nikdy neurážej svým nevděčným chováním. A především nechvátej. Podle třetího principu zrcadla je na to, aby se původní stav obnovil, potřeba čas. Zpočátku se budeš muset obrnit trpělivostí a naučit se sebeovládání. Musíš pochopit, že se věnuješ konkrétní činnosti směřující k formování tvé  reality.

Ať se budou okolnosti kombinovat jakkoli, tvá reakce musí být jednoznačná – svět se o tebe v každém případě stará. Pokud se ti něco podařilo, věnuj tomu zvláštní pozornost, a pokud ne, dodržuj princip koordinace záměru, a tak se stále budeš držet úspěšné dráhy života. Nemusíš přece vědět, jakých nepříjemností tě svět šetří a jak to dělá. Důvěřuj mu.

Rozpusť led nedůvěry. Narazíš-li na problém, i kdyby byl sebevíce důležitý, řekni si: „Dovoluji světu, aby se o mě trošku postaral.“ Neznamená to, že nesmíš nic podniknout a musíš sedět s rukama složenýma v klíně. Hovořím o tom, aby sis přivykl na myšlenku, že se vše dobře vyvine samo o sobě, z principu. Zrcadlo řádně odrazí tvé představy: „Tak tomu bude, jestliže si to myslíš.“

Podle toho, co tě nejvíce znepokojuje, si můžeš vybrat nějaký speciální amalgam. Volit můžeš z následujících variant: „Můj svět mi vybírá jen to nejlepší. Pokud se pohybuji v proudění možností, svět mi jde vstříc. Vrstvu svého světa utvářím sám. Můj svět o mě pečuje. Můj svět mě zbavuje problémů. Můj svět se stará o to, abych si žil snadno a v pohodlí. Objednal jsem si a svět mi má přání plní. Já to vědět nemusím, ale můj svět ví, jak se o mě má postarat. Můj záměr se realizuje, vše k tomu směřuje a vše postupuje tak, jak má.“

 

Novoroční přání jinak

20.12.2014

Začíná nový den. Všude kolem lidé, kteří chvátají. Ženou se do práce, na setkání se známými, potřebují cosi vyřídit. Jeden v bance, druhý na úřadě. Každý je zaměřený na to, co ještě potřebuje.. Málokdo zvedne hlavu a rozhlédne se kolem sebe. A kdyby to udělali, co by viděli? Nebe z části pokryté nízkými mraky, slunce, které vykukuje skrz. Viděli by spoustu dalších lidí, kteří jsou ponořeni do sebe. Nevnímají. Jak potom mohou vidět svět jinak? Vždyť si nepamatují ani ten krátký úsek, který museli projít, aby došli do práce. Je to divný čas. Málokdo se podívá druhému do očí. A přitom právě skrz pohled do očí se pozná, jaký je kdo člověk, jakou má duši. V zápalu starostí to nikoho ani nenapadne. Snad jen bezdomovci, kteří se někde po cestě vyskytnou, mohou mít čas na užívání svého volného času, na prohlížení čehokoli. Pokud však zrovna neshánějí něco k jídlu a co hůře, pokud jsou vůbec střízliví. Je to zvláštní doba. A teď i předvánoční doba. Někteří ještě shání dárky pro své nejbližší, jiní to nechávají na poslední chvíli. Ale není to přece povinnost někoho obdarovat jen proto, že bude Štědrý den. Vánoční čas je přeci úplně o něčem jiném. Je to o zastavení se, vnímání toho, co mi druhý povídá. Není to čas přejídání se. I když čas hojnosti. Dávání dárků je přeci proto, udělat radost ostatním a těšit se z toho. Potěšit jejich srdce. A nejen věcmi. Vzpomenout si na ty, kteří odešli a strávit čas se svou rodinou. Jen škoda, že se to neděje neustále, ale je to pravidlem jenom na těch pár dní. Bylo by to krásné, žít takhle celý rok. A celý život. Cítit lásku ostatních. Necítit se sám, ale moci se obrátit na lidi kolem sebe. Nebát se, že nebudu mít co jíst a kde bydlet a vědět, že vždy je někdo, kdo mi může pomoci nést můj, v té chvíli zrovna nepříznivý osud. Asi je to jen utopie? Je mi líto starých lidí, kteří celý život pracovali, rozdávali lásku ostatním (a nejen lásku, ale mnohdy i peníze, byty a to poslední, co měli). Nakonec skončí sami doma nebo v domově důchodců a nikdo po nich ani nevzdechne. Ale to je uspěchanost doby, je to tím, jaké hodnoty jsou nám bližší. Místo času stráveného s bytostí, díky které jsme na světě, se raději jdeme bavit s lidmi, kteří se při první příležitosti na nás vykašlou. S lidmi, kteří jsou mnohdy přátelé jen na oko, třeba i z jiných, sobeckých důvodů. Jakoby byl svět převrácený naruby. A v takovém my žijeme. Jediné, co nám mnohdy otevře oči, je bohužel nějaká tragédie, něco, co prožijeme, aniž by nás to těšilo. Díky negativním emocím si to hodně dlouho pamatujeme. To, z čeho jsme se radovali, za chvíli zmizí z naší mysli a je to nahrazeno dalším podobným pomíjivým prožitkem. Přiznejme si, co je v našem životě, na co budeme vzpomínat až do konce? Co nám přineslo potěšení a radost? A co vlastně je radost? Kolikrát denně se zaradujeme, pocítíme příliv veselosti a štěstí? Jak často se smějeme? A ruku na srdce, kolikrát denně si říkáme, tenhle je takový a takový, ten by měl to a to? A jak často vyšleme odsuzující myšlenku ke komukoli? A jak často vyšleme láskyplnou a chápající myšlenku? Kdyby jsme každý den, než jdeme spát, prošli události celého dne, často by jsme viděli, že to negativní převažuje nad pozitivním. Jak potom chceme mít v životě radost a lásku, když nejsme schopni ji pocítit? Jak ve vztahu k sobě, tak k ostatním lidem? Přejdou svátky a naše naladění se změní. Najednou nastanou všední dny, opět práce, opět starosti. A co zůstane z právě prošlých dní? Většinou jen věci, ze kterých minimálně polovinu nepotřebujeme. Na úrovni pocitové možná nějaký čas budeme vnímat uspokojení. Pravděpodobně však uspokojení z toho, že jsme to zvládli, uklidili, napekli, svátky proběhly jakž takž. Ale co dál? Čím zaplnit prázdno, které přetrvalo? Nezmizelo, jen bylo zatlačeno hlouběji právě vnímanými starostmi. Ale pak je po starostech a prázdno je tu stále, dokud se nenavalí starosti další. Ale co nás čeká dál? Hledáme klid na duši, hledáme odpočinutí. Ale kde tohle najdeme? Ani v lese, ani za někde za rohem nebo pod kamenem. Ani díky někomu, ani díky něčemu. Kde to není, tam to nemůžete najít. Uspokojení z věcí zmizí, uspokojení ze vztahu také, když se vztah najednou začne hroutit. Třeba jen přišel čas, kdy už umíme lekce, které jsme se ve vztahu měli naučit. Ale nikdo neumí vztah opustit bez emocí tak, jako když vyhodíte nepotřebnou věc. Většinou je zde mnoho zloby, ať z jedné nebo druhé strany, nenávist, neodpuštění a odsuzování. Nedokážeme pochopit, že to, co jsme ve vztahu prožívali, bylo s naším souhlasem. Že ten druhý byl pouze nástrojem pro to, abychom se stali chápavější, láskyplnější, tolerantnější a abychom se změnili. Abychom změnili to, co už nám nic nepřináší. Mnohdy teprve s časem pochopíme, co nám vztah přinesl. Jenže to už je mezi námi obvykle spoustu neodpuštěného, mnohdy nevyřčeného. Když bylo potřeba mluvit o tom, co jsme cítili, neudělali jsme to. A teď? Je to opravdu prapodivné chování lidské. Něco chceme, ale neumíme si o to říci. Něco cítíme, ale neumíme to vyslovit nahlas. Neumíme si říct o lásku a neumíme říci „miluji tě“. Zato pokud cítíme zlobu, jsme schopni to vykřičet na celý svět. Umíme litovat sami sebe, ale neumíme soucítit s ostatními. Pálíme za sebou mosty, aniž se obtěžujeme cokoli vysvětlit. Proč děláme všechno naopak? Co nás k tomu vede? Náš svět se jeví zvláštním a divným nám samým. Co asi tak uvidí ten, kdo se na nás dívá shora? Musíme toho ještě hodně dohnat a každý musí začít sám u sebe. Proto až si budeme přát Šťastný a veselý nový rok, měli bychom také dodat láskyplný, radostný, úspěšný a především to, že konečně změníme to, co pro nás už není přínosné. Ať se to týká čehokoli v našich životech. Uděláme to, nebudeme o tom jen mluvit. Zaměříme se na sebe a na to, abychom se cítili příjemně a spokojeně a díky nám i lidé kolem nás. Budeme více konat a méně mluvit. A budeme se učit vypořádat se se svým strachem, který vše jen ztěžuje a zabíjí. Hodně štěstí a úspěchů v této práci.

 

20.11.14

Nikolaj Levašov - Biografie

Jenes byla přímo „zblázněná“ ohledně všech druhů meditací a podobných věcí. Zároveň však byla téměř pořád vyčerpaná, což prozrazovala popelavá barva jejího obličeje. Když jsem s ní začal pracovat a zjistil, že praktikuje meditace, okamžitě jsem jí doporučil s nimi přestat a varoval jsem ji, že by jinak důsledky mohly být velmi vážné. Po vyslechnutí této rady hovořil její pohled za vše. Kdo jsi a proč bych tě měla poslouchat, když všichni Velcí učitelé říkají a doporučují opak?“ Ačkoliv to neřekla nahlas, pro mě to bylo, jako kdyby to nahlas vyřčeno bylo. Byla dostatečně taktní, že to nahlas neřekla, ale myšlenky ovlivnit nemohla a její mentální „protočení očí v sloup“ řeklo vše. Proto, vida její reakci na má slova, řekl jsem následující: „ Myslím že mi nevěříte, navzdory mým vysvětlením, ale věříte muži své sestry?“. Jenes odpověděla kladně a tak jsem požádal George, aby popsal, co během její meditace uvidí. Všichni s tímto experimentem souhlasili a Jenes začala s meditací, komentujíc, co při tom cítí. Bylo hned od začátku zřejmé, že upadla do stavu určitého transu a její obličej nabyl výrazu nejvyšší blaženosti. Když byla meditace “v plném proudu”, oznámila, že ucítila extra silný proud energie, procházející jí v oblasti ramene. Stupeň “blaženosti” v jejím obličeji se ještě zvýšil a bylo obtížné říct, kde se mentálně v daný okamžik nachází, ale určitě ne tam, kde by být měla. V momentě “vrcholení” její euforie jsem požádal George, aby popsal, co vidí. K velkému překvapení meditující osoby oznámil George následující: “Vidím stvoření, které vypadá jako dinosaurus stojící za Jenes, jehož přední část “obličeje” je protažena do něčeho jako kmen, a tímto “kmenem” propichuje Jenes v oblasti levého ramene, a vidím proud energie tekoucí tímto “kmenem” směrem od Jenes do stvoření.” Zde je třeba si všimnout, že energie či životní síla tekla směrem od meditující osoby k astrálnímu stvoření (“duši” vyhynulého druhu), a ne naopak. Během tohoto standartního postupu energetického vampirismu byla žena ve stavu nejvyšší blaženosti. Není to zajímavá situace? – osoba, která je obírána o životní sílu, pociťuje stav nepopsatelné blaženosti. Vypadá to podivně jen na povrchu věcí, ve skutečnosti je vysvětlení velice jednoduché – astrální stvoření posílá část ukradené vitální síly zpět, a s její pomocí přímo stimuluje centrum mozku, odpovědné za příjemné pocity, na maximální míru. Tento jednoduchý trik dovoluje astrálním parazitům odebrat nejvíce vitální síly a zde jsou důvody:

1) Při pociťování silných emocí blízkých stavu orgasmu se osoba maximálně otevře, což z ní dovolí vypumpovat maximální množství vitální síly.

2) Pamatujíce si tyto příjemné pocity během meditace, osoba má snahu je opět navodit a tímto “krmí” astrální parazity neustále dokola a dokonce dobrovolně. Tento druh závislosti je jako narkotické opojení a má pro člověka podobné důsledky. V obou případech člověka tlačí iluze příjemných zkušeností k tomu, aby to opakoval znovu a znovu. Někdo by si mohl myslet, že na vytvoření takových „vysokých“ a „příjemných“ pocitů je třeba hodně energie. Není to pravda! Co se děje je to, že normálně člověk cítí příjemné pocity, když jeho centrum blaženosti reaguje na věci, které dělá; v tomto případě jsou emoce jen důsledkem toho, co se děje. Astrální parazité ovlivňují mozková centra blaženosti přímo, s použitím části ukradené životní síly! Nikdy bychom neměli zapomínat, že na každou emoci spotřebujeme část své životní energie, bez ohledu na naši vůli a dokonce, i když se jedná o emoce pozitivní! Myslím, že každý měl alespoň jednou v životě zkušenost mocného přívalu pozitivních emocí a kompletní prázdnoty po jeho odeznění. Svět živých bytostí je mnohem bohatší, než si lidé představují, díky obecně přijímanému konceptu, že život jsou jen fyzická těla rostlin a živočichů (včetně člověka), a to je vše! Mnoho náboženství nabízí po smrti dobrým a čestným lidem ráj a hříšníkům peklo, ale nikoliv nový život v jiném těle. Jiná, například Hinduismus, o reinkarnaci mluví, ale popisují ji velmi nesprávně. Avšak žádné nepovažuje život za mnohostranný a mnohorozměrný fenomén. Fyzické tělo nebo fyzická rovina nebo fyzická úroveň (nazvěte si to, jak kdo chcete, ale podstata se nemění) je jen základ! Je to základ pro život, pro živou hmotu, navíc jen v počátečních stádiích vývoje. Fyzické tělo jakékoliv živé bytosti se dříve či později z toho či onoho důvodu opotřebuje a je odhozeno, samozřejmě, pokud si z něj někdo dříve neudělá “oběd”. Ale živá bytost není jen fyzické tělo! Další materiální těla (druhé, třetí, čtvrté, atd.), jejichž počet závisí na stupni vývoje živé bytosti, jsou na tento základ (fyzické tělo) “položeny” v procesu vývoje živé hmoty. Takže, v tzv. ekologickém systému vytvořeném vyvíjející se živou hmotou existují souběžně živé bytosti, jež mají jiný počet těl (navíc k fyzickému tělu). Některé bytosti mají jen jedno tělo navíc (k fyzickému), některé – dvě, jiné – tři, atd. Čím více těl “navíc” stvoření má, tím je více rozvinuté. Stvoření se stejným počtem “přídavných” těl se navíc široce liší, protože každé tělo má ještě několik odlišných úrovní. Takže, můžeme jen obdivovat rozmanitost živé hmoty, která se odráží v harmonii a rovnováze ekologického systému, kde je počet jedinců druhu a počet druhů, rostlinných a živočišných, ve stavu stabilní rovnováhy. Ekologický systém neexistuje jen na fyzické úrovni! Existují “ekologické” systémy na ostatních úrovních planety, které přímo odrážejí úroveň vývoje fyzického ekologického systému, a jsou s ním úzce spojeny. “Obydlenost” těchto planetárních úrovní je nerovnoměrná. Druhé a třetí planetární “patro” je obydleno maximálně. Zbytek “pater” je obydlen následovně: čím vyšší, tím méně obyvatel a existují pro to důvody. Hmota, jež je živou hmotou, může být rozdělena do několika základních skupin:

1. Typ živých organismů, jež je pravidelně inkarnován ve fyzických tělech.

2. Vyhynulé druhy živých organismů, které nemohou být inkarnovány do fyzického těla, protože se na fyzické úrovni nenacházejí žádní nositelé jejich genetiky.

3. Inteligentní druh(y) živých organismů.

S první skupinou je vše víceméně jasné: duše jsou po smrti opět inkarnovány v nových fyzických tělech, vytvářejíc cirkulaci života mezi planetárními úrovněmi, druhá a třetí skupina mají určité odlišné vlastnosti. Začnu s druhou skupinou. Když určitý druh ztratí svůj genetický základ, přejde do kategorie vyhynulých druhů, z kterých, podle moderní vědy, nic nezůstává, kromě fosilních pozůstatků. Ale to není ten případ! Po ztracení svých fyzických těl tyto druhy nezmizí! Duše vyhynulých druhů přijdou o fyzicky hmotná těla, ale jejich těla na dalších úrovních se ztrátou genetického základu nezmizí, ale pokusí se adaptovat na život bez fyzického těla.V této situace mají tři volby: stát se parazitem, vytvořit symbiózu s těmi druhy, které fyzická těla mají, aby ve fyzickém těle byli alespoň dočasně, i když s cizí genetikou, nebo být snědeni dušemi jiných více agresivních stvoření. Jiné varianty neexistují, kromě kombinací výše zmíněných. Duchové (duše) – parazité (také často nazýváni astrální zvířata, i když ne zcela správně) si po ztrátě fyzických těl najdou nějaké stvoření žijící ve fyzickém těle a začnou absorbovat jeho životní sílu a tedy získávat nezbytnou energii pro svou existenci. Zároveň astrální parazité používají určitý druh intelektu, aby v oběti vyvolali během extrakce životního potenciálu příjemné pocity a ta se snažila tento stav navozovat tak často, jak je to jen možné. Ztráta životní síly zamaskovaná “pozitivními” emocemi je pro člověka extrémně nebezpečná a vede k jeho oslabení a náchylnosti k nemocem. Když proto astrální parazit člověku odebere část životní síly, ten se bude cítit pokaždé slabší. Dříve nebo později by každý člověk při smyslech začal situaci analyzovat. Astrální parazité jsou si toho velmi dobře vědomi, a proto posílají část ukradené životní síly zpět do mozku člověka, do centra odpovědného za příjemné pocity, vytvářejíce v člověku vynucené příjemné pocity. Meditující osoba bohužel neví, že její “příjemné” pocity jsou umělého původu a nemají vztah se spojením s “vyššími sférami”, ale se lstivostí astrálního parazita. Ti výborně rozumějí, že kdyby z člověka vysáli všechnu životní sílu, měli by honosnou hostinu, ale jen jednou, ale oni chtějí “jíst” každý den. Kromě toho, astrální parazité “nejí” ten typ jídla, který je obvyklý pro nás, ale konzumují finální produkt zpracování jídla fyzickým organismem, což je celkem pochopitelné: nemají fyzická těla a nemohou tento proces vykonávat sami. Namísto toho se bez jakýchkoliv zábran adaptovali na získávání již hotového “produktu”! Aby dárce během procesu extrakce vitální síly příliš “nekopal”, ovlivňují astrální parazité centrum potěšení v mozku, nutíc tak oběť po tomto “blahu” toužit dobrovolně a tak často, jak je to jen možné. To na astrální parazity není špatné! To je přesně důvod, proč astrální parazité “nevycucnou” lidem všechnu životní sílu najednou. Je pro ně mnohem výhodnější, když je jeden a ten samý člověk “krmí”po dlouhý čas! V tomto ohledu jsou astrální parazité chytřejší než ti přírodní, zvláště ti, co se naučili pracovat s centry potěšení. Jistě, jsou i primitivní astrální parazité, kteří jako pozemské piraně zaútočí na jakoukoliv bytost a nepřestanou, dokud nezůstanou jen “kosti”. Ale tento druh astrálních parazitů jen velmi zřídka “ochutná” lidskou životní sílu. Drtivá většina lidí má své ochranné pole dostatečně silné, aby zabránilo tomuto druhu astrálních dravců dostat se k takovému "lahůdkovému pokrmu" - jejich životní síle!V tomto případě se dostávají do popředí více "pokročilí" astrální parazité, kterým se osoba dobrovolně otevře a nechá je sát svou životní sílu. To je to, co se během meditace děje!Výsledek meditace je ve skutečnosti stejně, nezávisle na metodách a způsobech používané meditace. Stalo se, že téměř od samého počátku mého studia lidské podstaty jsem viděl lidi, kteří pro dosažení osvícení používali tu či onu metodu meditace a namísto toho získali vážné problémy – poškozené zdraví a ztrátu životní síly. Nikdy jsem neviděl člověka, který by díky meditaci opravdu získal osvícení, ale viděl jsem něco vcelku opačného. Mimochodem, nepozoroval jsem to jen u “nováčků”, kteří by mohli být snadno viněni ze “špatné” metody meditace, ale u lidí, kteří dostali požehnání od “velkých” učitelů Východu! Také jsem nějaké východní učitele potkal, včetně mahatmů, a bohužel ani oni nebyli v lepší situaci než ostatní lidé. Tohoto tématu se dotknu později, nyní budu pokračovat v mém americkém příběhu.

 

 

 

Světlana Levašov – Odhalení. Kniha 1

Opravdu lidé skutečně nevidí, jak krásný a radostný by byl život, pokud by poslechli alespoň jednoho z těch, kteří tak urputně za ně bojovali?!.. Skutečně jsi oprávněn tvrdit, že Země je natolik slepá, že je ještě příliš brzo se pro ni trápit?“Sever smutně pokývl hlavou a laskavě se pousmál: „Sama znáš odpověď na tuto otázku, Izidoro... Ale ty se nevzdáš, dokonce ani v případě, že tě děsí natolik krutá pravda. Ty jsi – Bojovnice, a ty takovou zůstaneš. Jinak bys zradila sama sebe a ztratila bys smysl života. Jsme to, co JSME. A kdybychom se nesnažili změnit, naše jádro (nebo náš základ) beztoho zůstane takové, jak vypadá naše současná PODSTATA. Vždyť pokud je člověk dosud „slepý“ – ještě stále má naději jednou prohlédnout. Nebo v případě, že jeho mozek dosud spí – vždycky může jednoho dne procitnout. Ale pokud člověk ve své podstatě „hnil“, nestaraje se o to být dobrým, jeho shnilá duše se stejně jednoho krásného dne vymaní ven a zahubí jeho veškerou snahu vypadat lépe. Pokud však je člověk skutečně čestný a statečný, nezlomí ho strach z bolesti ani největší hrozby, protože jeho duše, jeho PODSTATA navždy zůstane stejně odvážná a čistá, jako by bezcitně a krutě nestrádal. Ale všechno neštěstí a slabina jeho je v tom, že když je Člověk skutečně čistý, nemůže uzřít zradu a podlost, dokud nejsou zjevné a dokud není pozdě ještě něco podniknout... On to nemůže předpokládat, protože tak nízké pocity v něm zcela chybí. Proto na Zemi vždycky budou umírat nejsvětlejší a nejstatečnější lidé, Izidoro. A bude se to prodlužovat do té doby, dokud KAŽDÝ pozemský člověk neprozře a nepochopí, že život se nedostane darem, že za krásné se musí bojovat a že Země se nestane lepší, dokud on ji nenaplní svým dobrem a nezkrášlí svou prací, jakkoliv malým nebo nepatrným by byl. Ale jak už jsem ti řekl, Izidoro, na to budeme ještě hodně dlouho čekat, neboť dosud člověk myslí jen na své osobní blaho, bez přemýšlení, proč přišel na Zem, proč se na ni narodil... Neboť každý ŽIVOT, bez ohledu na to jakkoli se to zdá zanedbatelné, přichází na Zemi se specifickým účelem. Z velké části – učinit lepším a šťastnějším, silnějším a moudřejším náš společný DOMOV.“„Myslíš si, že obyčejného člověka jednou bude zajímat obecné blaho? Vždyť u většiny lidí tento koncept chybí. Jak je to naučit, Severe?“„Tomu se nedá naučit, Izidoro. Je třeba, aby lidé uviděli, že potřebují Světlo, potřebují Dobro. Musí mít potřebu, sami si přát změnit se. Neboť to, co je dáno silou, se člověk snaží instinktivně rychle potlačit, aniž by měl dále zájem cokoliv pochopit.

 

 

 

 

Z této jasně znějící myšlenky vyplynula ještě jedna podivná myšlenka o tom, že mezi námi trojrozměrnými současnými lidmi nejsou nebo téměř nejsou lidé s Čistou duší. S duší do takové míry čistoty, která by člověku dovolila pozvednout se na jinou kvalitativní úroveň, kdy by se jeho psychická energie stala skutečným nástrojem v rukou rozumu; rozumu nezatíženého zlými myšlenkami a dala mu možnost přeměnit realitu v zázraky, o kterých jsme již od dětství slýchali v pohádkách a legendách. Lidé s opravdově Čistou duší přicházejí do našeho pomíjejícího světa pravděpodobně z čisté Šambaly, kde se historicky a evolučně shromažďovali Nejlepší z Nejlepších ze všech základních lidských ras. A tito Nejlepší z Nejlepších neboli Nejdobrotivější z Nejdobrotivějších, vybíraní pro život v Šambale, procházejí v tomto podivuhodném a tajemném světě ještě dalším očišťováním a stávají se členy společnosti, v níž není Zlo. Jakmile začnou žít v Šambale, cítí, že se každá jejich buněčka, každá molekula osvobozuje od nánosu negativní energie a stává se čistou a pak bývalý (Nejlepší!) pozemský člověk vnímá, že se úplně změnil – stal se z něj božský člověk neboli člověk od Boha. Z jeho duše a těla totiž nadobro odešla konkurenční ďábelská energie, jejíž přítomnost byla dosazena v evolučním utváření člověka jako seberozvíjejícího se počátku, v dobách, kdy vznikl boj Dobra a Zla jako stimul k nekonečnému, Bohem stanovenému vzestupu. Tento člověk (Nejlepší!) začíná chápat, že se v Šambale zákon, definovaný jako jednota a boj Dobra a Zla, ruší a místo něho přichází jiný: zákon Čisté duše, kdy stimulující boj mezi Dobrem a Zlem už není nutný, protože v duši člověka nadobro zakořenilo jiné kritérium – kritérium božského chápání života. Když si člověk uvědomí sám sebe jako částici neustále se rozvíjejícího a složitějšího světa, v němž je předurčena světlá cesta vzestupu k samotnému Stvořiteli, pak nemůže a nemá právo se nerozvíjet. Vždyť i sám Stvořitel jde cestou vzestupu vytvářením různých světů a kultivováním skrze náš život ještě nezkultivovaného a zatím ještě tmavého trojrozměrného prostoru, aby i poměrně primitivní trojrozměrné lidi vyvedl na novou úroveň – úroveň Čisté duše, aby se pak mohli připojit k úrovni světlých a čistých světů.

 

15.6.2014

Z knihy Lobsanga Rampy Cesta do Agarthy...

A pak, zrovna když se zdálo, že slunce už se nemůže točit rychleji, se náhle odpoutalo ze své polohy na obloze a vypadalo, jako by padalo přímo na nás. Mnozí, kdo by to viděli, by v hrůze utekli. Vzduch byl ale tak plný míru a radosti, že bylo nemožné se něčeho bát. Byli jsme ohromeni velkolepostí prožitku. Rychle rotující slunce se blížilo k nám. Zdálo se, jako by svou duhovou nádherou při letu nad krajinou naplnilo celou oblohu. Ale pak, právě když se zdálo, že slunce dopadne na zem, se zastavilo a začalo se pomalu vracet, dokud nebylo ve své původní poloze na obloze. I nadále se ovšem na místě otáčelo a vše zalévalo zázračným zlatým světlem. To světlo bylo nejčistší esencí míru a lásky a přicházelo s ním vědomí, jež naplnilo celé mé bytí radostí. Zároveň jsem si začal uvědomovat myšlenky a pocity všech, kdo byli povoláni do Agarthy. Všichni jsme byli propojeni láskou a nadějí, jež byly součástí tohoto vědomí. Intuitivně jsem věděl, že toto je Dokonalé Vědomí, jež tvoří celý vesmír. Toto byl Stvořitel všeho. Z očí mi vytryskly slzy radosti a stékaly mi po tvářích. V tom se ozval nádherný hlas a promluvil ke všem přítomným. Mluvil k nám společně a zároveň i ke každému zvlášť. Bylo nás mnoho, z různých údobí i světů, ale Stvořitel nás všechny rozpoznal. „Jsem naplněn radostí nad tím, že zde dnes můžeš být s námi, Lobsangu," řekl mi hlas. „Toto štěstí naplňuje mimořádnou láskou všechny, již jsou součástí mého tvoření. Ta láska je mojí tvořivou silou." „Lobsangu," pokračoval hlas. „Jsi nepostradatelnou součástí poselství, jež si musíš odnést s sebou a které musí být předáno všemu lidstvu. Jsou tu další zástupci různých časových údobí na Zemi, již také musí předat mé poselství své vlastní době. Každé poselství je důležité pro svůj svět a svou dobu. A přece všechny obsahují jedinou pravdu, které musí všichni vyslechnout a pochopit. Věz, že planeta Země je mnohem starší, než se vaše věda odvažuje hádat. Vaše planeta je jedním z vyvolených světů, jež přežily zrození a smrt mnoha vesmírů. Tyto vyvolené planety jsou dokonalé svatyně vyvinutého života a vědomí. Tato zářící stvoření si s sebou nesou znalosti o minulých vesmírech, abych mohl pokračovat v tvoření. Váš vesmír je jen jedním z nekonečného počtu v prazákladní kosmické hmotě. Každý vesmír se rodí z nicoty, jež je mou podstatou. To vědomí přiměje každý vesmír k tomu, aby vyvinul živoucí bytosti, jež zazáří jako světelné body v látce časoprostoru. Tyto uzliny vědomí jsou dokonalým vyjádřením mého tvoření. Pro každý vesmír nastane čas ke zrození, k životu, ke smrti a ke znovuzrození. Každý vesmír expanduje ze svého bodu početí a nese s sebou vesmírnou energii, jež pohání tvoření. Když už vesmír nemůže dále expandovat, nezhroutí se zpět sám do sebe. Napjatá hranice časoprostoru, jež odděluje jeden vesmír od druhého, praskne jako bublina žvýkačky. Tento výbuch v času a prostoru vytvoří singularitu, v níž se zrodí nový vesmír z nicoty, jež je podstatou mého tvoření. Dokonalá stvoření z myšlenek a světla si vzala do péče mnohé světy, aby předávala znalosti z jednoho vesmíru do dalšího. Astrální energie, která existuje ve všehomíru i v říších bytí mimo něj, dovolila těmto světům přežít smrt tisíců minulých vesmírů a dovolí jim přetrvat ještě po mnoho dalších takových cyklů. Tvůj domov, planeta Země, je jednou z vyvolených planet. Viděla zrození a smrt mnoha vesmírů. Je pro mne velmi důležitá. Váš druh je jedním z mnoha, které vyšly z lůna matky Země. Lidé se vyvinuli podle mého božského plánu. A právě tak, jak vy se narodíte jako děti a vyrostete do dospělosti, tak je to i s jinými druhy a formami života. Začínají od nejjednodušších projevů života, a rostou, rozvíjejí se, nabývají na složitosti a dosahují inteligence, aby ocenily dar vědomí. Lidé se vyvinuli, dosáhli inteligence a pochopili dar svobodné vůle. Jste součástí materiálního i duchovního světa. Ne všechny inteligentní bytosti rozvinou svou duchovní stránku. Někteří nikdy nedosáhnou astrálních světů, jež existují mimo všehomír. Proto se neustále rodí znovu do fyzického světa, dokud jejich druh nerozvine své duchovní a astrální stránky. A právě tam jsou tví lidé potřební, T. Lobsangu Rampo. Lidská rasa se zrodila na Zemi, jedné z mnou požehnaných planet. Je osudem vašeho druhu, aby se duchovně vyvinul ve Stvoření světla. Spolu s dalšími Stvořeními světla budete rádci a průvodci ostatním druhům v tomto i jiných vesmírech a pomůžete jim také se duchovně vyvinout. Tak, jako jste vy na své průvodce hleděli jako na strážné anděly, budou i jiné rasy hledět na vás. Dávám tvým lidem velice důležitý úkol. Nedělal bych to, pokud by jej lidská rasa nebyla schopna splnit. Jako druh je ale lidská rasa ještě v dětském věku. Blížíte se ke kritickému bodu svého vývoje. Buď naplníte svůj osud, nebo zemřete a rozplynete se v kosmickém prachu mého tvoření. Volba je na vás. Jste schopni projevit univerzální lásku a odpuštění, které jsou mým zákonem. Zároveň jste ale schopni takové nenávisti a ničení, že je naprosto nutné, abyste se naučili překonat tyto malicherné emoce a zaujali své místo ctěných členů vesmírné komunity. Povím ti něco o nadcházejících dnech tvých lidí. Mnozí teď žijí ve strachu z potenciální nukleární války, jíž jisté země ostatním vyhrožují. Věz ale, že státy, jež nyní tvoří Sovětský svaz, brzy upustí od svého despotického a duchovně vyprahlého chování. Mnohé země, jež trpěly pod touto železnou rukou, znovu po mnoha letech okusí svobodu. Ale tato svoboda bude muset být něčím vykoupena. Kvůli nenadálému rozpadu Sovětského svazu se budou muset mnohé země, jež byly předtím závislé na jeho ekonomické pomoci, najednou postarat samy o sebe. To způsobí utrpení nevinných, kterým je svět politiky na hony vzdálen. Musím ti říct, Lobsangu, že navzdory změnám v nadcházejících letech zůstane tvůj milovaný Tibet i nadále pod nadvládou Číny. Jak budou léta ubíhat, Čína bude méně a méně železnou rukou ovládat Tibet a dovolí jeho obyvatelům víc ovlivňovat jejich osud. Během tvého života se ale Tibet z čínského jha neosvobodí. Díky celosvětovým politickým změnám se už lidé nebudou muset tolik bát atomové smrti přicházející z oblohy. Ale ve dnech těsně kolem přelomu tisíciletí se objeví nový nepřítel pravdy a osvícení. Tento nepřítel povstane z náboženského fundamentalismu a extremismu. Mnoho lidí, jež bude situace světa velice tížit, se v hledání odpovědí obrátí k náboženství. Budou ale muži a ženy, kteří budou toužit po moci a materiálních statcích, a ti ony věřící zneužijí, poničí a pošpiní jejich duchovní hledání dogmaty nenávisti a ničení. Tito noví nepřátelé lidstva vzejdou z náboženství kříže a půlměsíce. Vyšlou ty prokleté duše, aby páchaly zlo v přesvědčení, že naplňují boží vůli. Této náboženské zvrácenosti padne za oběť mnoho dobrých mužů a žen. Oni špatní budou vykládat svaté knihy tak, aby to odpovídalo jejich pokrouceným ideálům. Budou trpět hříchem pýchy. Budou prohlašovat, že jedině oni se hodí do Stvořitelova světa. Budou utlačovat slabé a odlišné, budou je okrádat o svobodu i o životy. Budou požadovat ustavení vlád založených pouze na náboženství a k prosazení své vůle budou používat strach a smrt. A budou zneužívat jméno Stvořitele, aby obhájili konání zla. Mnohé vlády padnou a budou nahrazeny teokraciemi. Představitelé států řízených církvemi budou prohlašovat, že je Stvořitel obzvlášť miluje a v jeho jméně budou porušovat zákony a zbavovat se nepohodlných. Planetu zachvátí nové genocidní šílenství a mí milovaní nevinní budou zabiti zlými silami. Ti, kdo budou věřit v něco jiného, budou zabiti. Ti, kdo nebudou souhlasit s jejich politikou, budou také zabiti. Ženy, jež jsou v mých očích rovnocenné s muži, budou přinuceny se mužům podřizovat a sloužit jim. Ti, jejichž sexuální zaměření bude považováno za abnormální, budou zavražděni. Lidstvo vytrpí mnohá příkoří od těch, již tvrdí, že jednají dle Boží vůle. Ve skutečnosti ale tito lidé uctívají oltář materiálních tužeb, jako jsou moc, chamtivost, nenávist a zvrácenost. Vytvářejí falešné idoly ze zbraní a říkají, že mají právo se bránit, i když ve skutečnosti žízní po krvi svých lidských bratří. Halí se hávem nacionalismu a náboženství a prohlašují o sobě, jak jsou skvělí. Jenže ve skutečnosti jsou jen hmyz, který pro své vlastní sobecké potřeby ničí univerzální lásku a pravdu. Obyvatelé Země také prožijí oživení kontaktů s bytostmi z jiných světů. Tyto rasy, Strážci lidstva, tajně doprovázejí lidstvo po správné cestě jeho vývoje. Ale objeví se i jiní, kteří přijdou z jiných světů, období i dimenzí. Jsou to inteligentní bytosti, kterým se nepodařilo objevit svou duchovní stránku. Žijí jen pro materiální svět a nevědí nic o astrálních sférách. Lidé je přitahují jako lampa můry. Vycítili vaši Božskou povahu a snaží se ji prozkoumat a využít ji ve svůj prospěch. Přijdou a unesou vás ve spánku a nebudou brát ohledy na emoční nebo materiální jizvy, jež to zanechá. Tato stvoření vám zůstanou neznámá, protože se budou dobře skrývat. Bytosti, jež létají ve strojích a přijdou s vámi do fyzického kontaktu, jsou jen biologické konstrukce stvořené vědou. Jejich jediným účelem je cestovat k jiným světům a plnit rozkazy svých pánů. Záhada toho, co teď nazýváte UFO, nebude nikdy vyřešena, protože tato stvoření, jež jsou přitahována k Zemi, se budou i nadále ukrývat. Je nicméně lidským osudem pokračovat ve vztahu s těmito entitami z jiných světů. Právě takové druhy budou záviset na duchovně rozvinutých lidech, kteří v nich probudí dřímajícího ducha. Lidé budou Strážci těchto ras, jež možná momentálně lidstvo převyšují intelektuálně, ale rozhodně ne duchovně. Lobsangu, musíš toto poselství předat lidem ve své době. Bude ale třeba počkat až na určený čas a pak teprve tato slova předat. Pouze ve správný čas jim bude lidstvo ochotno otevřeně naslouchat. Lidstvu bude trvat ještě mnoho let, než vezmou mé poselství na vědomí a vyrostou v duchovně rozvinuté bytosti. Pokud ty a tvůj druh překonáte těžké dny, jež máte před sebou, bude vaše budoucnost zázračná, nejen pro vás, ale i pro tisíce druhů rozesetých v časoprostoru, jež lidé jako Stvoření světla provedou jejich duchovním rozvojem. Tví lidé i jiná osvícená stvoření, která jsou zde, pomohou vytvořit nové vesmíry. Volba je na vás." Po těchto slovech se zlaté světlo, jež nás předtím obklopovalo, stáhlo a vědomá tvořivá síla odešla zpět přes hranici, jež odděluje tento svět od dokonalé reality. Slunce se s posledním výtryskem nádherného svatého světla přestalo točit a vrátilo se k normálu. Nad krajinou se ozval společný vzdech milionů duší nad zázrakem, jejž právě prožily. Hlas mluvil ke všem zároveň a předal poselství, jež mělo pro každého osobní význam a pro všechny s sebou neslo úkol. Měli jsme se proměnit ve Stvoření světla - ta, jež střeží rasy, které jsou připravené duchovně se rozvíjet, a poskytují těmto rasám vedení. Pomyslel jsem na bytosti, které v našich svatých spisech nazýváme anděly, a přemýšlel jsem o tom, z jaké prastaré rasy asi pocházejí.

 

 

 

Cesta jedné dušičky

Všechno začíná zrozením. Dušička vstoupí do života, plná nadšení a těšící se na svou cestu. Připadá si jako ve snu. Tam, kde dosud pobývala, se cítila šťastná a naplněná. Ale nic netrvá věčně. Přišel čas, kdy opět musí navštívit školu života, aby se naučila to, co dosud neumí. Často se snažila mnohé se naučit, ale zřejmě ještě nebyl ten pravý čas, aby si vše zapamatovala. Nebo neměla dost trpělivosti? Ať už v tom bylo cokoli, nepodařilo se jí to, i když se tak snažila. Ale ona ví, že se jí dostává další příležitosti a těší se na nové výzvy. Byla vyzvána, aby šla dále. Cítí napětí a zvědavost, těší se na své přátele, kteří s ní již prošli nejeden pozemský život. Byla poučena a shlédla krátké úseky, kterými v životě projde. Vše se jí zdálo tak příjemné. Viděla své rodiče. Věděla, že bude s nimi už když je prvně uviděla. Věděla, že ji budou milovat a také to, že spolu prošli cestou věků. Nic se jí nezdá jednodušší a krásnější, než se znovu narodit. Moci vnímat smysly, moci tvořit svůj život. A tak to udělá. Zavře oči a vzbudí se "jinde". Ale co to? Ocitá se ve tmě, cítí příjemné teplo, tepot krve a slyší hlasy. A cítí vše, co se kolem děje. Čí to na ní mluví hlas? Je tak milý a příjemný, tak hřejivý. A tady je ještě jeden hlas. Je jiný, nežli ten první, ale zdá se jí radostný. Brzy si zvyká na vše, co slyší. Je to zajímavé vnímat všechny ty zvuky, všechny pocity. Ale tohle? To se jí nelíbí. Cítí strach a obavy, cítí bolest. Tohle netušila. Myslela, že se bude neustále cítit příjemně a teď je to úplně jinak. Ale emoce pominuly a duše se znovu uklidní. A tak dny utíkají a duše se připravuje na svůj další život. Často si povídá se svým průvodcem, který jí utěšuje, že už to nebude dlouho trvat a ona se dostane z tohoto těsného místa. Uvidí své rodiče a konečně bude moci začít to, co si předsevzala. Ten den přichází. Co je to za hluk? Co jí to tlačí? A proč se jí tohle děje? Nelíbí se jí to a nevěděla, že to pro ni bude tak nepříjemné. Najednou je všude spoustu světla a také velká zima. A duše už cítí tíhu svého nového těla. Jakoby na ni dolehla tíha celého světa. „Tak takové to tedy je?“ Cítí se zklamaná a podvedená. Myslela, že to bude jiné. Ale pak již vidí tvář své matky a cítí, že krásnější nikde neviděla. Pocítí příval lásky ve svém malém srdíčku a dá se do křiku. „Tady jsem, podívej se na mě, to já jsem to byla, kdo se zrodil z tvého těla“. Po prožitém šoku se uklidňuje a za chvíli usíná. Zdá se jí o svém domově. Kde se všichni milují, kde nechala další své přátele a kde se cítila bezstarostná, klidná a svobodná. Kde mohla dělat jen to, co chtěla. Ale jak dny utíkají, stále více zapomíná. Zapomíná na to, co znala předtím. Zapomíná na všechny, které znala a také na všechno, co se naučila. Dokonce už ani nevidí svého anděla strážného. Občas mívá pocit, jakoby něco matného zahlédla. Někdy slyší hlas, ale nedokáže již říci, odkud se bere a komu patří. Rmoutí ji, že zapomíná. Ale po čase si už neuvědomuje ani to. Cítí jen, že má hlad, že vnímá chlad a také začíná rozpoznávat své rodiče. Je dušičkou, uzavřenou v těle miminka. Všechno se začíná učit od začátku. Rodiče jí upozorňují na to, co je správné, co je dovolené a naopak vysvětlují to, co by dělat neměla. „Ale proč to tak je? A proč jsme takoví, jací jsme? A proč je to na Zemi takové. A proč jsou naše těla tak těžká?“ Na mnoho otázek se nedočká odpovědí. Asi je rodiče neznají, kdo ví? Možná ani jim na jejich otázky nikdo neodpověděl? Ale dušička chce znát odpovědi, cítí, že odpovědi potřebuje. Začíná je hledat. „Co by se stalo, kdybych sáhla na vařič? Jde z něho tak krásné teplo." Sotva to udělá, již cítí bolest. „Aha, tak takové to je, tohle už nikdy dělat nebudu“. Mnohokrát udělá to, co jí rodiče zakazují. Teprve až potom, když to vyzkouší, ví, jestli měli pravdu nebo ne. Ale čím je starší, získané zkušenosti jí nestačí. Potřebuje víc. A tak hledá, zkouší, naplňuje svůj osud. Má nové spolužáky. „Proč je tenhle hodný a tenhle si z ní dělá legraci? A neznáme se odněkud?“ Čas však letí a ona zjišťuje, že jí přitahují některé další duše. A tak se dostává do různých vztahů. Je nucena se podřizovat, chce, aby jí bylo nasloucháno, touží po lásce, naplnění. Cítí se nespokojená. Má pocit, že jí něco chybí a snaží se to za každou cenu najít. A neustále hledá další odpovědi. „Je tohle všechno, takhle mám žít? Co mě čeká dál? Proč se mi tohle děje? A proč jsem jiná, než ostatní?“ Trochu moc otázek, ale stále žádná odpověď. Jenže běh života je neustává, nelze vystoupit a hledat odpovědi na otázky kdesi stranou. Vše je potřeba zvládat za chodu. „Ale jak dál žít, když se neukazuje cesta? Kudy jít?“ Všechny informace, které v sobě duše měla, jsou ztraceny. Anebo nejsou? Co se s nimi stalo? Nemohla přeci přijít jen tak, bez instrukcí. Něco musí existovat. A tak neustále přemýšlí a snaží se najít odpovědi. Ale její mysl je tak přeplněná, že jí nezbývá, než přestat. Přesto to zkouší znovu a znovu. Ale s plnou myslí to nelze. „A co takhle udělat opak?“ Až se musela usmát té bláhovosti, která jí napadla. A tak jednoho dne začala naslouchat. Své myšlenky ztišila a zaposlouchala se. „Jsi na správné cestě, věř, jsi vedena. Ale kdo mě vede? Jsi to ty sama. Já? Já přeci nevím, kudy jít. Ale víš, nic jsi nezapomněla. Hledej. Kdo hledá, najde.“ A najednou je všechno pryč a myšlenky víří v hlavě jako větrná smršť. „Co se to stalo? A kde se vzaly ty hlasy? A může na tom být něco pravdy?“ Otázky jedna za druhou prýštily z její hlavy jedna za druhou. Dnes už je unavená, ale brzy to zkusí znovu. Musí to zkusit. Tolik ji to přitahuje. Najednou se cítí plná elánu. Jak dny pokročily, už se zas necítí plná energie. Má pocit, že jí nic nebaví. Snaží se donutit a být aktivní, ale nejde to. Smutek a obavy jí zcela ochromují. A také beznaděj. „Copak tahle to má být? Už nevěřím v nic, co jsem slyšela.“ A čím více přemýšlí, tím více sílí její beznaděj. „Proč jsem sem vlastně přišla? Všechno se zdá tak zbytečné. Cožpak mi nikdo nepomůže?“ Druhý den však narazí na člověka, který cítí to samé, co ona. Mluví s ním a cítí, že její emoce se uvolňují a začíná se cítit lépe. Není v tom sama. Jsou i jiní. A náhle získává pocit, že potřebuje slyšet další odpovědi. Tak se znovu ztiší a naslouchá. A hlasy se objevují. „Nezoufej, brzy se budeš cítit lépe. Je potřeba, abys získala i tuto zkušenost. Je potřeba, abys přišla na to, co v životě chceš.“ To jsou ale věci… Jak mohla být dříve k těmto hlasům tak netečná? Ale už jí to dochází. Neznala souvislosti, neměla zkušenosti, které by jí k tomuto dovedly. Až teď. A opět se cítí lépe a snaží se svůj život dát do pořádku. Nějaký čas jí vše jde pěkně od ruky. Ale netrvá dlouho a opět se cítí slabá a unavená. „Je to možné, že už je to tu zas? Copak se toho nikdy nezbavím?“ Pořád ještě jí nedochází, že to ona sama tyto chvíle přivolává. To ona sama svým myšlením, svým očekáváním. Svými nenaplněnými touhami. Svým strachem z neznámého. Často sní s otevřenýma očima. Vidí lásku, vidí své přátele, je hravá a radostná a cítí se v bezpečí. Pak sen pomine a ona se ocitne v šedi. To její pohled je šedivý. Zatím nechápe, že vše bude takové, jaké to uvidí ona. vidět. Ještě si nevzpomněla, že vše je ve skutečnosti úplně jinak Že ona není takovou, jakou sama sebe vnímá a kterou vidí jiní. Stále se učí a její vnitřní neklid ji spaluje. Nutí ji hledat, nutí ji hýbat se a žít. Nutí ji pokračovat a nepolevovat v tom, co začala. A čím delší dobu se ztišuje a sbírá informace, tím si je jistější. Tím více radosti se objevuje v jejím životě a tím větší klid pociťuje. A jak roky plynou, je si čím dál více jistější tím, kdo je. A nakonec si přece jen vzpomíná, kdo je a taky proč sem vlastně přišla. To je ale úleva. „Splnila jsem to, co jsem si předsevzala. Můj život měl smysl a mnohé jsem se naučila.“ Čeká ji odměna za její práci, za její píli. Život je poklidný a někdy jí přináší i výzvy. Ale ona je jistá sama sebou, našla klid v duši a výzvy řeší s radostí a uvolněná v běhu událostí. Ví už, že všichni jsou jejími bratry, že mají společný úděl. Není potřeba nikam se hnát. Důležitá je víra a pokora. Pochopení běhu života a nakonec přijetí. To je vše. Nic víc vlastně nepotřebovala vědět. Trvalo jí to dlouho, ale nakonec na to přeci jen přišla a to je nejdůležitější. Spoustu zbytečností si mohla odpustit, ale to v tu chvíli ještě nevěděla. Až teď. Cítí úlevu. Ví, že až bude odcházet, bude se moci s hrdostí ohlédnout na svůj život a říci, že využila všeho, co jí bylo dáno, aby se zdokonalila. Aby pochopila a aby se stala jistější na své vlastní cestě. Že dosáhla cíle, který si předsevzala. Mnohdy to bylo složité a stálo ji to mnoho síly. Ale stálo to za to. Ví, že všechno záleží jen na ní samé, jak se naučí dívat na svět, jak se naučí vypořádat se s osudem. Ví, že splatila mnoho z toho, co si v minulosti svou nevědomostí nadrobila. Ale také ví, že je to jen konec jedné etapy, že ji ještě čeká mnoho dalších cest, které si bude muset vybrat. Bude se muset znovu začít učit, získávat zkušenosti. A ty v ní zůstanou uloženy až na věky. Ale až později. Teď je čas jít odpočívat a opět se setkat se svou rodinou, se svými přáteli. A také se svými učiteli. A že bude mít co vyprávět… Už se na to těší. Tak nashledanou v nějakém dalším životě. A neberte ho tak vážně;-)

 

18.3.2013

Domov

Nemějte ve svých srdcích pochyby o tom, kdo vlastně jste. Myšlenky vás vedou po cestě posuzování, srdce však je tím, kdo bezpodmínečně věří, kdo ví. Vaše duše jsou těmi, kdo září uvnitř vašich srdcí. Čas vám přináší pochopení vašich individualit. Jste tu, abyste se naučili vyvléci se ze svých svazujících myšlenek, abyste pochopili, že můžete všechno. Není nic, co by vás zbrzdilo. Pouze vy sami. Často se blížíte k pochopení sebe sama, ale není to možné do té doby, nežli uvolníte veškeré své předsudky, veškeré iluze. Nežli se naučíte dívat se sami na sebe jako na poklad, který je ukryt ve vrstvách nánosů. Stačí ho jen očistit a on se rozzáří. Pak se probudíte i vy a paprsek lásky projde vámi všemi. Chraňte se toho, chtít být středem světa. Naučte se stát v povzdálí a pozorovat. Vaše záře pronikne všude, do všech koutů Země. Stejně jako vaše myšlenky a touhy pronikají do Vesmíru, který je opětuje. Jas vašich duší je přitahuje zpět domů. Stejně jako vás samotné. Cítíte, kam patříte a víte, že se tam opět vrátíte. Máte spojení i přes to, že jste zapomněli… I přes to tušíte, kam patříte. Malý hlásek uvnitř vás vám to dennodenně připomíná. Cítíte z tohoto místa nádherný klid a lásku vaší rodiny. V tomto místě toužíte být. Odtud přicházejí vaše pocity, myšlenky toho, že jste doma. Toto místo se zrcadlí i na Zemi. Je to uvnitř vás samých. Proto nemůžete nikdy zapomenout. Proto jinde toto místo prostě nemůžete najít. Váš domov je uvnitř vás samých. A jen na vás je, jak se v něm budete cítit a koho si do svého domova pozvete. Otevřete dveře každému, kdo touží vejít. Obklopte ho láskou a ukažte mu vše, aby i on věděl, kde je jeho místo. Aby i on pochopil, kam patří. Naplňte srdce toho člověka mírem a láskou, aby i on věděl, kým je a kam směřuje. Aby i on znal místo, kde je doma. Takto podpořte své bratry a sestry na cestě životem. Spojíte se a naučíte se chápat, že život je tu pro vás. Abyste věděli, že svůj domov si nosíte ve svém srdci. Že ať půjdete kamkoli, bude váš domov pořád s vámi, že budete doma všude. Že se můžete cítit v bezpečí, milováni a chápáni. Že se nemusíte ničeho obávat a můžete mít jistotu, že je o vás postaráno na každém kroku, v každém okamžiku vašeho života.

 

15.8.2012

Narazila jsem na zajímavý článek o temné duši noci... Jen nevím, kdo je autorem...Zde je...

Většina klasických duchovních knih doporučuje umrtvení vášní, emocí i myšlenek, ale tento postup vede jen k zablokování psychiky, je to druh agresivity. Intenzivní duchovní vývoj si většina lidí představuje jako plynulé zlepšování harmonie osobnosti a jen v několika knihách je konkrétně popsáno, že to vůbec není tak jednoduché. Seznámit se se svými potlačovanými problémy, je prvním vážným úkolem duchovního člověka. Duchovní proces, řízený božskými silami, prochází řadou kapitol, které se vzájemně liší charakterem událostí. Lze ho také nazvat božskou hrou. Nejsou v ní jen období získávání stále nových zážitků a schopností, ale i doba, kdy je nebe uzavřené a do vědomí člověka proudí zesílené negativní vlastnosti, o kterých ani nevěděl, že je má. Božské síly zasahují do procesu tím, že různým způsobem zviditelňují a zesilují jeho sklony, aby si je uvědomil, našel jejich kořeny a mohl s nimi pracovat. Bývá to nejčastěji agresivita, deprese, bláznivost, atd. Brodí se odpady svého ega a dlouho marně vzhlíží k Bohu, aby ho z nich vysvobodil.

Největší chybou by bylo rezignovat a ukončit duchovní proces, protože zesílené negativní vlastnosti by mu zůstaly. V mnoha mystických knihách jsou popsána dlouhá mučivá léta oslabení vůle, nestability, opuštěnosti, únavy, deprese a nespokojenosti až vzdorovitosti k Bohu. Meditace a modlitby se nedaří, do duše se vkrádá beznaděj, že to nikdy neskončí. S trpkostí vzpomíná na dobu, kdy zažíval příval energie boží lásky a zlobí se, že zkouška je příliš těžká a dlouhá. Nebaví ho ani světský život, protože vidí jeho povrchnost, ale pro svůj stav nenachází řešení. Ani přátelé mu nepomohou, protože buď jsou na tom stejně nebo mu vůbec nerozumějí. I duchovní knihy nemůže číst, připadají mu suchopárné a neužitečné. Je pasivně zmítán událostmi všedního dne. Pokud však zapomene na cíl své cesty, pak zákonitě selže. Logika temné noci duše je však dokonalá. Na jedné straně slouží jako zkouška věrnosti, ale zejména je to očištění od všech negací. Bez toho by cesta do vyšších světů byla záhy ukončena pádem zpět, protože skryté negativní sklony se časem musí zákonitě projevit. Když pozná jejich disharmonii, záleží na jeho vztahu k nim. Pokud je správný, božské síly jej odstraní. Pokud se jich vědomě či nevědomě drží, nastávají komplikace, které mohou trvat i několik životů. Bylo by však vážnou chybou je potlačit. Podpora okolí je nutná, nepochopení blízkých mu může blokovat přísun energie. Musí se dokonce osvobodit i od připoutanosti k duchovnosti, pýchy k duchovním zážitkům i žádostivosti a dobrodružnosti k božskému.

Temná noc duše tedy odpoutává od ega, protože má obsahovat poznání, že i zoufalství, deprese a melancholické pocity jsou také sobecké. Paradoxem je, že při této opuštěnosti Bohem je jím nejvíce pozorován a skrytě podporován a jeho zkoušky jsou připraveny tak, aby nepřekročily únosnou mez. Najednou je vše pryč a koupe se v božské záři. Proces je vždy zcela individuální, nikdy se nikdo přesně nedozví, jak dlouhá a náročná zkouška bude a kdy se opět vrátí. V duchovnosti platí, že je potřeba nastavit urychlení tak, aby odpovídalo schopnostem jedince a řešení problémů nevyvolávalo neúměrné disharmonie, které by mohly ohrozit splnění úkolu i dušení zdraví jedince.

 

Promluva ze dne 10.1.2012

Každý den je jiný. My jsme jiní a celý svět je jiný. Přesto všechno zůstáváme uvnitř těmi stejnými. Světlem, které přišlo z hvězd, láskou, která náleží Bohu a vírou, která vede náš život. Jsme sami cestou. Jsme tady, abychom kráčeli vzhůru a abychom se spojili. My jsme.

 

 

Promluva ze dne 3.1.2012

Mnohé skryté je, co oči nevidí. Mnohé bolesti, které nebolí. Mnohé zítřky jsou nadějí, která láká. Ale jsoucno vychází ze srdce a všechny bolesti a naděje mají jediný původ. Duši. Duše obsahuje vše. Mnohé starosti a lásky, potěšení a neduhy. Nekončí nic, co by se nezačalo. Je to zde, v přítomnosti, v lásce a v pokoře.

 

9.6.2011

Ten, který zde přebývá ve všech bytostech se uvolil a pronesl svá slova. Je těžké tato slova vložit do lidských úst ……..

"Slabý na duchu je ten, kdo nevěří. Sám nejvyšší bude udílet své milosti. Nejlépe Ho poznáte, pokud Ho pozvete do svých srdcí.

Mnozí Ho nepoznáte, ale On je tu s vámi. Nehledejte Ho vně, ale uvnitř sebe. Má velkou sílu lásky, připravenou pro každého.

Najděte Ho a pokloňte se Mu. Neboť On k vám přijde a vy budete spaseni."

 

 

 

7.6.2010

Pokud pojedete do Jižních Čech, je zde jedno z energetických míst...

obec Holašovice nedaleko Českých Budějovic

 

                                                

 

           

6.8.2009

opět piktogram nedaleko Hluboké nad Vltavou.....skoro po roce..škoda, že není fotka shora...

     

     

 

bouřka a duha ze 7.6.2009

     

              

    

 

tentokrát mám zde OSHOvu knihu LÁSKA, SVOBODA, SAMOTA a zajímavé úryvky z ní.. nejlépe jí přečíst celou..uvidíte sami..

LÁSKA A SEX

Každý meditující zjistil, že se sex rozplývá do něčeho nesmírně odlišného – z biologické potřeby do něčeho duchovního. Nevytváří otroctví a chtivost, ale otvírá dveře ke svobodě. Všechny vzájemné vazby zmizí a člověk se cítí ve své samotě naprosto spokojený, je to uspokojení, jež si člověk nedokázal představit ani ve snu.

Prostřednictvím potlačování sexu můžete energii zneužít, ale nemůžete ji přeměnit. Přeměna přijde, protože se ztišujete, protože je vaše srdce harmoničtější a protože je vaše mysl stále klidnější. Protože jste se začali přibližovat stále více ke své podstatě, k samotnému svému středu, transformace, již jste neprovedli, se uskutečnila sama o sobě. Energie, kterou jste znali jako sexuální, se stává samotnou vaší spiritualitou. Je to stejná energie, pouze se změnil její směr. Nesměřuje dolů, ale pohybuje se nahoru. Co se stalo vám, přihodí se bez výjimky každému hledači. Proto tento problém bude dříve či později problémem každého.

Nezapomínejte, že když se budete duchovně rozvíjet, vaše sexualita zmizí. Objeví se nový druh lásky – čistota a hluboká nevinnost bez jakékoli chtivosti a žárlivosti. Tato láska bude zahrnovat všechen soucit světa, abyste si jeden druhému pomohli ve vnitřním růstu.

Na světě žije tolik mnichů – pozorujte je. Nevidíte u nich pocit radosti, nevypadají živěji než vy, ve skutečnosti vypadají ochromeně a paralyzovaně. Samozřejmě se ovládají, ale ne hluboko uvnitř. Ovládají se, ale neovládají svoje vědomí. Neuvědomují si ještě sebe sama, nejsou ještě svobodní, nejsou ještě jednotlivci. Jakoby již leželi ve svých hrobech, pouze čekají, až umřou. Jejich život je zasmušilý, jednotvárný a nešťastný – je to druh zoufalství.

Kdykoli se něco vyvíjí špatně, objeví se ve vašem životě znamení. Sklíčenost a deprese jsou znameními stejně jako radost a oslavování. Jestliže směřujete k odpoutávání se, objeví se více písní, budete více tančit a budete více milovat.

Nezapomínejte, že láska není připoutání. Láska nezná žádné připoutání a to, co zná připoutání, není láska. Je to vlastnictví, nadvláda, lpění, strach a chamtivost – může to být tisíc a jedna věc, ale není to láska. Za lásku jsou vydávány jiné věci, za označením láska se skrývají jiné věci, které však nelze nalézt v nádobě, na níž je přilepena nálepka LÁSKA. Uvnitř naleznete mnoho věcí, ale láska tam vůbec není. Dávejte pozor. Jestliže jste připoutáni k osobě, milujete? Nebo se bojíte své samoty, a proto se toho člověka tak držíte? Protože nedokážete být sami, využíváte tuto osobu, abyste nebyli sami. Bojíte se. Jestliže se tato osoba přemístí někam jinam nebo se zamilujete do někoho jiného, potom tuto osobu zabijete a řeknete: „Byl jsem k ní tak připoutaný.“ Nebo můžete zabít sebe a řeknete: „Tak jsem na tom člověku lpěl, že jsem bez něho nedokázal žít.“

Je to čiré bláznovství. Není to láska, je to něco jiného. Bojíte se své samoty, nejste schopni být sami se sebou a potřebujete někoho, aby vás rozptýlil. Chcete druhého člověka vlastnit, chcete druhého člověka využívat jako prostředek pro své vlastní cíle. Využívat druhého člověka jako prostředek je násilí.

Duše může růst pouze tehdy, když jste svobodní, a láska svobodu poskytuje. Když dáte svobodu, jste svobodní – to je odpoutání. Jestliže vnutíte otroctví druhému člověku, v tutéž dobu uvězníte sebe. Jestliže spoutáte druhého, druhý spoutá vás, jestliže omezíte druhého, druhý omezí vás, jestliže se snažíte vlastnit druhého, druhý bude vlastnit vás. Takto dvojice po celý svůj život stále bojují o dominantní postavení. Muž má svůj vlastní způsob, žena má svůj vlastní způsob, oba bojují. Je to nepřetržité trápení a bojování. Muž se domnívá, že nějakým způsobem ovládá ženu, a žena se domnívá, že nějakým způsobem ovládá muže. Ovládání není láska. Nikdy nejednejte s jakýmkoli člověkem jako s prostředkem. S každým jednejte jako se sebou – pak nebudete na nikom lpět a nebudete k nikomu připoutaní. Milujte, ale vaše láska dává svobodu, a když dáváte svobodu druhému, jste svobodný. Vaše duše roste pouze tehdy, když jste svobodní. Budete se cítit velmi šťastní.

 Jestliže se cítíte šťastní, rozvíjíte se, jste soustředěnější, zakotvenější a plnější života než předtím, pak do toho jděte bez rozmýšlení. Pak zde není žádný strach. Dovolte štěstí, aby bylo měřítkem, kritériem – nic jiného nemůže být kritériem. V okamžiku, kdy jste se narodili, byl vám uvnitř umístěn přesný ukazatel. V životě můžete vždy poznat, co se děje, můžete vždy cítit, zda jste šťastní nebo nešťastní. Nikdo se neptá jak poznat, zda jste šťastný nebo nešťastný. Nikdo se na to nikdy neptal. Když jste nešťastný, poznáte to, když jste šťastný, poznáte to. Pak to má skutečnou hodnotu. Poznáte to, narodili jste se s tím, že to poznáte  a tak dovolte tomuto vnitřnímu ukazateli, aby byl používán, a on o vašem životě nikdy nebude lhát.

SAMOTA JE VAŠÍ PODSTATOU

Nejprve si musíte uvědomit, že ať chcete, nebo nechcete, jste sami. Samota je vaší pravou podstatou. Můžete se pokusit na to zapomenout, můžete se pokusit nebýt sám – s někým se přátelit, mít milence, vmísit se do davu…Cokoli však uděláte, zůstane pouze na povrchu. Hluboko uvnitř je vaše samota nedosažitelná, nedotknutelná.

Každá lidská bytost prožívá podivné náhody. Když se narodí, narodí se do nějaké rodiny. Není žádný jiný způsob, protože lidské dítě je nejslabší potomek na celém světě. Ostatní zvířata se rodí kompletní. Pes zůstane psem celý svůj život, nebude se vyvíjet a rozvíjet. Zestárne, ale nestane se moudřejším, nestane se vědomějším ani se nestane osvíceným. V tomto smyslu zvířata zůstanou stejná, jako když se narodila, nic podstatného se v nich nezmění. Jejich smrt  a jejich narození jsou horizontální – v jedné linii.

Pouze člověk má možnost jít vertikálně, nahoru, a nejen horizontálně. Většina lidí se chová jako ostatní zvířata: v životě stárnou, ale nerostou do výše. Stárnutí a růst jsou zcela odlišné zkušenosti.

Člověk se rodí do rodiny mezi lidské bytosti. Od úplně prvního okamžiku není sám, a proto získává určité přesvědčení, že má vždy zůstat s druhými lidmi. O samotě se začíná cítit vyděšený. Cítí neznámý strach. Neuvědomuje si, čeho se přesně bojí, ale když vyjde z davu, něco uvnitř něho začíná být znepokojené. Když je s ostatními, cítí se příjemně, spokojeně a v pohodě.

Nikdy nepozná krásu samoty, protože mu v tom brání strach. Protože se narodil ve skupině, zůstává součásti skupiny, a jak stárne, začíná vytvářet nové skupiny, nová sdružení a získává nové přátele. Již existující celky – národ, náboženství, politické strany – ho neuspokojují, a proto vytváří své vlastní nové spolky. Všechny tyto strategie však slouží pouze jednomu cíli: nikdy nebýt sám.

Známe jen život spolu s lidmi. Samota se zdá téměř jako smrt. Určitým způsobem to smrt je; je to smrt osobnosti, která byla tvořena davem. Osobnost je dar druhých. V okamžiku, kdy vystoupíte z davu, vyjdete také ze své osobnosti.

V davu přesně víte, kdo jste. Znáte své jméno, znáte své tituly, víte, jaké je vaše zaměstnání, víte vše, co je potřebné pro váš pas, vaši občanku. Když vystoupíte z davu, jaké je vaše identita, kdo jste? Náhle si uvědomíte, že nejste své jméno – vaše jméno vám bylo dáno. Nejste rasa – jaký vztah má vaše rasa k vašemu vědomí? Vaše podstata není ani hinduista, ani muslim, vaše bytí se nevztahuje k žádným politickým hranicím národa, vaše vědomí není součástí žádné organizace ani církve. Kdo jste?

Náhle se vaše osobnost začíná  rozptylovat. Bojíte se smrti osobnosti. Nyní budete muset začít objevovat, budete se muset poprvé ptát, kdo jste. Budete muset začít meditovat o otázce „Kdo jsem?“ Bojíte se, že vůbec nemusíte existovat! Možná jste nebyli ničím jiným než kombinací všech názorů davu, nebyli jste ničím jiným než svou osobností. Nikdo nechce být ničím. Nikdo nechce být nikým a ve skutečnosti každý je nikdo.

 

úryvek z knížky od Deepaka Chopry...

Klidné bílé světlo se ještě více rozhořelo a osvětlilo další část prostoru.
Zdálo se, že nabylo jakousi novou kvalitu, rozeznělo se v Racheliných rukou zvláštní melodickou hudbou hlasů, vypadalo
jako bleděmodrý květ lotosu, jehož okvětní lístky vyprávěly úchvatný příběh. Jaký příběh to byl, nebylo podstatné - byl o čase               a o životech, každý okvětní lístek znamenal jiný život. A stále vyrůstaly nové a drobné lístečky.
Michael slyšel změť hlasů, starých i mladých, vznikajících a zanikajících stejně rychle, jak lístky lotosu vyrůstaly                                      a opadávaly. Květ se zvětšoval a neustále obnovoval a jeho namodralé světlo bylo laskavé a živoucí. "Nádhera. Lidská duše je
krásná, že ano? Ptáte se mě, proč nebojujeme... Když jednou zahlédnete duše lidí, nejen těch dobrých, ale všech lidí, proč
bychom měli bojovat? Takovou krásnou duši má každý z nás. I ten nejhorší. "

 

Tady je pár fotek kruhů v obilí, které se objevily tady poblíž..

   

      

a ještě odkaz...  

http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/ufoni_cb20080711.html

 

 

Tohle je opravdu skvělá kniha, těm, kdo ji nečetli, tak vřele doporučuji...

A kousek z ní...

Eckhart Tolle - Nová Země

Vnitřní smysl života

Jakmile nemusíte bojovat o pouhé přežití, začne být otázka smyslu a významu života prvořadá. Mnoho lidí se cítí být lapeno v rutině každodenních činností, které ubírají jejich životu na významu. Někteří mají pocit, že jim život utíká pod rukama a jiní věří, že už jim utekl. Jiní se cítí omezování svou náročnou prací, péčí o rodinu nebo finanční  a životní situací. Někdo se nechá stravovat akutním stresem, někdo zase nudou. Někteří se ztrácí v horečnaté činnosti, jiní uvízli v mrtvém bodě. Většina lidí však touží po svobodě a růstu, jež slibuje úspěch a blahobyt. Jsou ale i tací, kteří si už relativní svobody spojené s prosperitou užívají a zjišťují, že ani ta jim k pocitu naplnění života nestačí. Nalezení pravého smyslu života nelze ničím nahradit. Nenajdete ho však ve vnějším světě, ve světě forem. Nezáleží na tom, co děláte, ale kdo jste – jinými slovy, na stavu vědomí. Je velmi důležité, abyste si uvědomili toto: váš život má svůj vnitřní a vnější smysl. Vnitřní smysl se týká Bytí a je prvotní. Vnější smysl se týká vaší činnosti a je až druhotný. Vnitřní a vnější je spolu nerozlučně spjato, takže mluvit o jednom a nezmínit se při tom o druhém je skoro nemožné. Váš vnitřní cíl je probudit se. Tento cíl sdílíte se všemi lidmi na této planetě – je to smysl existence celého lidstva. Váš vnitřní smysl existence je součástí smyslu existence celku, celého vesmíru a jeho nově rodící se inteligence. Vnější cíle má každý člověk jiné a mohou se měnit i během života. K tomu, abyste dokázali naplnit vnější smysl svého života, musíte najít a žít v souladu s tím vnitřním. To tvoří základ skutečného úspěchu. Určitých věcí můžete dosáhnout i bez tohoto spojení – pomocí píle, úsilí, odhodlání, tvrdé práce a protřelosti. Takové konání vám však nepřinese radost a vždy končí určitou formou utrpení.

Probuzení

Probuzení je změna vědomí, kdy se myšlení oddělí od uvědomění. Většina lidí to nevnímá jako nějakou událost, ale proces, jenž podstoupí. Dokonce i lidé, kteří zažijí náhlou, dramatickou a na první pohled nezvratitelnou transformaci, následně projdou obdobím, kdy jimi nové vědomí neustále proudí, mění vše, co dělají, a stává se tak součástí jejich života. Když se probudíte, přestanete se ztrácet v myšlenkách a začnete vnímat sebe sama jako vědomí za myšlenkami. Myšlení pak přestane být samoúčelnou, neřízenou činností, jež ovládá vás i celý váš život. Místo myšlení převezme moc nad vaším životem uvědomění. Myšlení se stane nástrojem ve službách uvědomění. Uvědomění je vědomé spojení s univerzální inteligencí. Synonymem pro uvědomění je také Přítomnost – vědomí bez jakýchkoliv myšlenek.

Zahájení procesu probouzení je akt milosrdenství. Nemůžete nijak zařídit, aby se to stalo, nemůžete se na to nijak připravit ani to uspíšit. Neexistuje žádný logický, pevně daný postup, jak se k němu dopracovat, ačkoliv mysli by se to jistě líbilo. Nemusíte k tomu předem dosáhnout určitých „kvalit“, nemůžete si to nijak zasloužit. Probuzení může potkat „hříšníka“ a teprve potom „svatého“, a nebo naopak. To je důvod, proč se Ježíš obracel na všechny lidi bez rozdílu, ne jen na ty uznávané. Pro probuzení nemůžete nic udělat. Cokoliv proto budete chtít udělat, bude jen snahou ega zvýšit pomocí probuzení nebo osvícení svou cenu, svou důležitost. A tak místo, abyste se probudili, pouze přidáte pojem probuzení do své mysli nebo si vytvoříte mentální představu, jak by měl osvícený vypadat a budete se ho snažit napodobit. Žití podle nějakého vzoru nebo podle toho, co od vás ostatní lidé očekávají, není skutečný život, je to jen další nevědomá role vašeho ega. Jak ale může být probuzení hlavním cílem a smyslem života, když pro něj nelze nic udělat? Není cíl něco, o co se musíme snažit?Pouze krátkého probuzení, prvního záblesku vědomí se vám dostane jako daru milosrdenství bez vašeho přispění. Pokud vám toto bude připadat nesmyslné a nepochopitelné, ještě vás to nepotkalo. Pokud na to něco ve vašem nitru reaguje nebo pokud alespoň tušíte pravdu zde obsaženou, znamená to, že proces probuzení ve vás už probíhá. Jakmile už začal, nemůžete ho zvrátit, pouze ego může vaše probuzení prodloužit. U některých lidí dojde k probuzení díky tomu, že si začnou uvědomovat své myšlenky, zvláště ty negativní, jež se často nesmyslně opakují celý život. Najednou pocítí vědomí, které si tyto myšlenky uvědomuje a není přitom jejich součástí. Jaký je vztah mezi uvědoměním a myšlením? Uvědomění je prostor, ve kterém myšlenky existují, jakmile si tento prostor začne uvědomovat sám sebe. Nemusíte se bát, že byste probuzení propásli. Jestliže zažijete záblesk uvědomění neboli Přítomnosti, budete o tom vědět. Už to nebude pojem ve vaší mysli. Budete si moct vybrat, jestli zůstanete přítomní nebo jestli se znovu ponoříte do zbytečných myšlenek. S darem probuzení získáte i odpovědnost. Můžete buď pokračovat dál tak, jak jste byli zvyklí a dělat, jakoby se nic nestalo, nebo si můžete uvědomit nedozírný význam té události a brát nové vědomí jako to nejdůležitější, co se vám kdy mohlo přihodit. Otevření se nově vznikajícímu vědomí a přivedení jeho světla do tohoto světa se stane prvotním cílem a hlavním smyslem vašeho života. Možná stále ještě čekáte, až se vám v životě něco důležitého přihodí a neuvědomujete si, že to nejdůležitější, co se kdy může jakékoliv lidské bytosti přihodit se už ve vás odehrává: proces oddělení myšlení a uvědomění. Mnoho lidí procházejících počátečními fázemi probuzení najednou ztrácí jistotu, jaký je vnější smysl jejich života. Najednou mají pocit, že to, co zajímá okolní svět, už pro ně není důležité. Jasně si uvědomují šílenství naší civilizace, takže mohou pocítit i určité odcizení okolnímu světu. Někdo může mít pocit, že uvízl ve vzduchoprázdnu mezi dvěma světy. Už je sice neřídí ego, ale ještě nestačili probouzející se vědomí plně zapojit do svého života. Ještě se jim nepodařilo skloubit vnitřní a vnější smysl jejich života.

Dokud si nezačnete uvědomovat věčné Bytí, budete hledat jen na úrovni činů a budoucnosti, jinými slovy, v rozměru času. A ať už najdete jakýkoliv význam nebo naplnění, pokaždé časem ztratí sílu nebo se ukáže, že to byla jen iluze. Neodolá náporu času. Každý smysl nalezený na této úrovni platí pouze za určitých okolností a dočasně.

Pokud vás například naplňuje péče o děti, co se stane, až vás přestanou potřebovat a možná i poslouchat? Pokud je vaším smyslem života pomoc druhým, potřebujete, aby na tom ostatní byli hůř než vy, aby váš život neztratil smysl a vy jste se cítila dobře. Pokud vidíte smysl ve snaze být nejlepší, vítězit, nebo mít úspěch v té či oné činnosti, co když nikdy nevyhrajete nebo jednou přestanete vyhrávat, k čemuž jistě jednou dojde? Nezbude vám pak nic jiného než utéct se do představ nebo vzpomínek – a tam se nějaký význam hledá těžko. „Být jednička“ v kterémkoliv oboru má smysl jen tehdy, když miliony ostatních jsou nuly – takže k tomu, aby váš život měl význam, potřebujete, aby ostatní selhali. Neříkám, že pomoc druhým, péče o děti nebo snaha o prvenství v jakémkoliv oboru nestojí za námahu. Pro mnoho lidí je tato snaha důležitou součástí vnějšího smyslu jejich života, ale ten je sám o sobě vždycky relativní, nejistý a pomíjivý. To neznamená, že byste se takovými činnostmi neměli zabývat. Znamená to, že byste je měli propojit se svým vnitřním, primárním cílem, aby to, co děláte, prostoupil hlubší význam.

Dokud nebudete ve spojení s vnitřním smyslem svého života, jakýkoli cíl, který si vymyslíte – i kdyby jím bylo vytvořit ráj na Zemi – bude pouze cílem vašeho ega a neodolá náporu času. Dříve nebo později se pro vás stane zdrojem utrpení. Dokud budete přehlížet svůj vnitřní smysl, ať uděláte cokoli, i kdyby to bylo sebevíc duchovní, ego se projeví v tom jak to děláte a použité prostředky tak znesvětí účel. Jinými slovy, nejdůležitější nejsou vaše cíle ani činy, ale stav vědomí, ze kterého vzešly. Naplněním prvotního smyslu svého života položíte základ nové skutečnosti, novému světu. A díky tomu bude váš vnější smysl nabitý duchovní silou, neboť vaše cíle a úmysly budou ve shodě s evoluční potřebou vesmíru.

Každý člověk má jiné vnější cíle a žádný z nich netrvá věčně. Každý nakonec podlehne času a nahradí ho jiný cíl. Různý je i vliv, jaký může mít oddanost vnitřnímu smyslu – probuzení – na vnější okolnosti vašeho života. Někteří lidé dokáží udělat tlustou čáru za minulostí. Všechno do základu změní: práci, životní situaci, vztahy. Některé změny nastartují sami, aniž by se k tomu museli dlouho odhodlávat, díky náhlému uvědomění: to musím udělat! Dá se říct, že život rozhodne za ně. Za taková rozhodnutí může uvědomění, ne mysl. Jednoho rána se probudíte a najednou víte, co máte udělat. Někdo zničehonic opustí nesmyslné zaměstnání, jiný nesnesitelnou životní situaci. Proto než zjistíte, co je pro vás ve vnějším světě dobré, co je v souladu s vaším probouzejícím se vědomím, budete možná nejdřív muset přijít na to, co není dobré, co už vám nevyhovuje, co odporuje vašemu vnitřnímu smyslu. Jiný druh změn k vám může přijít nečekaně zvenku. Náhodné setkání vám poskytne novou příležitost nebo rozšíří vaše obzory. Zdánlivě nepřekonatelná překážka nebo konflikt se rozplynou. Vaši přátelé buď prodělají tuto změnu současně s vámi nebo se jim postupem času vzdálíte. Některé vztahy se rozpadnou, jiné se prohloubí. Z práce vás buď vyhodí nebo se v ní zasloužíte o změnu k lepšímu. Partner od vás odejde nebo se s ním mnohem víc sblížíte. Některé změny mohou zpočátku vypadat jako negativní, ale brzy zjistíte, že ve vás jen vytvořily prostor pro něco nového.Ve vašem životě může nastat období obav a nejistot. Co potom? Jakmile váš život přestane ovládat ego, zmenší se i psychologická potřeba vnějšího  bezpečí, které e stejně jenom iluzí. Budete schopní žít v nejistotě a dokonce si ji užívat. Jakmile si na ni zvyknete, otevřou se vám v životě netušené možnosti. Strach přestane svazovat každý váš krok a přestane vám bránit v činech směřujících ke změně. Dokud pro vás bude nejistota nepřijatelná, bude ve vás probouzet strach. Jakmile ji dokážete bez výhrad přijmout, přinese vám výjimečnou živost, bdělost a tvořivost.

 

 

 

Gabriel García Marquez

"Kdyby Bůh na chvilku zapomněl, že jsem loutkou z hadříků a daroval by mi kus života, možná bych nevyslovil všechno to, o čem přemýšlím, ale určitě bych myslel na všechno, co tu říkám.

Dával bych význam věcem ne pro to, co stojí, ale pro to, co znamenají.

Trochu bych spal, ale víc bych snil, protože při každé minutě, kdy zavíráme oči, ztrácíme 60 vteřin světla.

Pokračoval bych, když ostatní ustanou, probouzel bych se, když ostatní spí.

Poslouchal bych, když by ostatní mluvili a jak bych si vychutnal dobrou čokoládovou zmrzlinu!

Kdyby mi Bůh daroval kus života, oblékl bych se prostě, lehl bych si na břicho na slunci a nepřikryté bych nechal nejen tělo ale i svou duši.

Můj Bože, kdybych mohl, vypsal bych svou nenávist na led a čekal, až vyjde slunce. Snem Van Gogha bych nahoře na hvězdách,nakreslil báseň Benedettiho a píseň Serrata byla by serenádou, kterou bych věnoval měsíci.

Svými slzami bych zalil růže, abych pocítil bolest z jejich trnů a rudý polibek jejích plátků.

Můj Bože, kdybych měl ještě kousek života.....

Nedopustil bych, aby prošel jediný den, aniž bych řekl svým lidem, že miluji, že je miluji.

Přiměl bych každého muže a každou ženu, aby uvěřili, že jsou mými milovanými a žil bych zamilovaný do lásky.

Ukázal bych lidem, jak chybují, když se domnívají, že se přestanou zamilovávat, protože jsou staří, aniž by pochopili že stárnou, když se přestanou zamilovávat!

Malému dítěti bych daroval křídla, ale nechal bych ho, ať se naučí létat samo, starcům bych ukázal, že smrt nepřináší stáří, ale zapomenutí.

Naučil jsem se od vás, lidí tolik věcí....

Naučil jsem se, že všichni chtějí žít na vrcholcích stromů, aniž by poznali, že skutečné štěstí se nachází ve způsobu, jakým sestupuješ ze strmé stráně.

Naučil jsem se, že když novorozeně stiskne napoprvé prst svého otce ve své drobné dlani, udělá z něj navždy zajatce...

Naučil jsem se, že člověk se na druhého může dívat shora jen v případě, kdy mu musí pomoci vstát.

Je tak mnoho věcí, které jsem měl možnost naučit se od vás, ale pravda, nebudou tolik využity, protože když mě budou držet tady, zavřeného v tomto pouzdře, budu bohužel umírat.

Říkej vždy to, co cítíš, dělej vždy to, na co myslíš.

Kdybych věděl, že by dnes byl poslední den, kdy tě vidím spící, objal bych tě silně a prosil Pána, abych se mohl stát strážcem tvé duše.

Kdybych věděl, že by tohle bylo naposled, kdy tě vidím vycházet ze dveří, objal bych tě a dal ti polibek a zavolal bych tě zpátky a dal ti ještě další..a další.

Kdybych věděl, že tohle bylo naposled, kdy jsem uslyšel tvůj hlas, natočil bych každé tvé slovo, abych je mohl poslouchat znova a znova.

Kdybych věděl, že to jsou poslední chvilky, kdy tě vidím, řekl bych ti "Miluji tě"a neříkal bych hloupě, že to přece víš...

Vždycky existuje nějaké zítra a život nám dává další příležitost, abychom věci dělali tak, jak máme, ale v případě, že chybuji a zbude nám jen dnešek, chtěl bych ti říct, jak tě miluji a že na tebe nikdy nezapomenu.

Zítřek si nepojistil nikdo, ani mladý, ani starý.

Dnes to třeba může být poslední den, kdy vidíš ty, které miluješ.

Proto už nečekej, udělej to dnes, protože nepřijde-li zítřek nikdy, budeš určitě litovat dne, kdy sis nenašel čas na úsměv, na objetí, na polibek a byl jsi příliš zaneprázdněný, abys jim splnil poslední přání.

Drž si ty, které miluješ při sobě, pověz jim šeptem, jak moc je potřebuješ, miluj je a chovej se k nim dobře.

Najdi si čas říct jim promiň, odpusť mi, prosím, děkuji a všechna slova lásky, které znáš.

Nikdo si tě nebude pamatovat pro tvé tajné myšlenky.

Žádej od Pána sílu a moudrost, abys je mohl vyjádřit.

Ukaž svým přátelům, co pro tebe znamenají.

Pošli toto poselství komu chceš.

Neuděláš-li to dnes, bude zítřek stejný jako dnešek.

A neuděláš-li to nikdy, nevadí.

Začni uskutečňovat své sny.Teď je k tomu ta pravá hodina."

 *********************************************************************

 

Přečetla jsem moc zajímavou knihu. Jmenuje se Jen láska je skutečná a napsal ji Brian L. Weiss. Nabízím vám z ní úryvek a jsou to opravdu krásná a pravdivá slova....

„ Všechno je láska… Všechno je láska. S láskou přichází porozumění. S porozuměním přichází trpělivost. A pak se čas zastaví. A všechno je teď. Láska je definitivní odpověď. Láska není abstrakcí, nýbrž skutečnou energií nebo spektrem energií, které můžete ´vytvořit´ a udržovat ve své bytosti. Buďte zkrátka milující. Začínáte se dotýkat Boha uvnitř sebe. Ciťte se milujícími. Vyjádřete svou lásku. Láska rozpouští strach. Nemůžete se bát, když cítíte lásku. Protože všechno je energie a protože láska zahrnuje všechny energie, je všechno láska. Toto je silné vodítko k povaze Boha.

Když jste milující a beze strachu, dokážete odpustit. Dokážete odpustit druhým a dokážete odpustit sobě. Začínáte vidět správným pohledem. Vina a hněv jsou odrazem téhož strachu.

Vina je subtilní strach namířený dovnitř. Odpuštění vinu a hněv odstraňuje. Jsou to zbytečné, škodlivé emoce. Odpusťte. To je čin lásky.

Pýcha se může bránit odpuštění. Pýcha je jedním z projevů ega. Ego je pomíjivé, nepravé já.

Vy nejste svoje tělo. Nejste svůj mozek. Nejste svoje ego. Jste větší než toto všechno dohromady. Potřebujete, aby vaše ego přežilo v trojrozměrném světě, ale potřebujete jen tu část ega, která zpracovává informace. Zbytek – pýcha, arogance, obrana, strach – je víc, než zbytečný.  Zbytek ega vás odděluje od moudrosti, radosti a Boha. Musíte přesáhnout své ego a najít své pravé já. Pravé já je ta vaše stálá, nejhlubší část. Je moudrá, milující, bezpečná a radostná. Intelekt je v trojrozměrném světě důležitý, ale intuice je důležitější.

Zaměnili jste realitu s iluzí. Realita je poznání vaší nesmrtelnosti, božskosti a bezčasovosti. Iluze je váš pomíjivý trojrozměrný svět. Tato záměna vám škodí. Prahnete po iluzi bezpečí místo po bezpečí moudrosti a lásky. Prahnete po tom, být přijati, když ve skutečnosti nemůžete být odmítnuti. Ego vytváří iluzi a skrývá pravdu. Ego musí být odstraněno, aby bylo možno vidět pravdu.

S láskou a porozuměním přichází vyhlídka na nekonečnou trpělivost. K čemu je vám spěch? Stejně neexistuje čas, to vám jen tak připadá. Když neprožíváte přítomnost, když jste pohrouženi do minulosti nebo si děláte starosti s budoucností, působíte si velkou bolest a smutek. Čas je také iluze. Dokonce i v trojrozměrném světě je budoucnost jen souborem pravděpodobností. Tak proč si kvůli tomu děláte starosti?

Vlastní já může podstoupit terapii. Terapií je porozumění. Láska je ta největší terapie. Terapeuti, učitelé a guru vám mohou také pomoct, ale jen na omezenou dobu. Cesta vede dovnitř a dřív nebo později po té vnitřní stezce musíte šlapat sami. I když ve skutečnosti nejste nikdy sami. Měřte čas, pokud musíte, podle toho, co jste se naučili, ne na minuty, hodiny nebo roky. Můžete se vyléčit během pěti minut, když dojdete k řádnému porozumění. Nebo za padesát let. Obojí je stejné.

Minulost musí být připomenuta a potom zapomenuta. Nechte ji být. Platí to o traumatech z dětství a traumatech z minulých životů. Totéž ale platí pro postoje, špatné představy, systém víry, který do vás tlučou, pro všechny staré myšlenky. Skutečně pro všechny myšlenky. Jak můžete vidět se všemi těmi myšlenkami čerstvě a jasně? Co když se potřebujete naučit něco nového? S čerstvým pohledem na věc?

Myšlenky vytváří iluzi oddělenosti a rozdílu. Ego tuto iluzi zachovává a ta iluze vytváří strach, úzkost a obrovský smutek. Strach, úzkost a smutek zase vytvářejí strach a násilí. Jak může na světě existovat mír, když převládají tyto chaotické emoce? Jen to rozřešte. Vraťte se ke zdroji problému. Jste zpátky u myšlenek, starých myšlenek. Přestaňte myslet. Místo toho využijte své intuitivní moudrosti k opětovnému prožitku lásky. Meditujte. Přesvědčte se, že všechno je propojeno a závislé na sobě navzájem. Vizte jednotu, ne rozdíly. Vizte své pravé já. Vizte Boha. Meditace a zrakové představy vám pomůžou přestat tolik přemýšlet a pomůžou vám vykročit na cestu zpět. Nastane léčení. Začnete používat svou nevyužitou mysl. Prohlédnete. Pochopíte. A zmoudříte. Pak nastane mír.

Máte vztah sami se sebou i s ostatními. A žili jste v mnoha tělech a v mnoha dobách. Tak se zeptejte svého současného já, proč se tak bojí. Proč se bojíte rozumně riskovat? Bojíte se o svou pověst, bojíte se toho, co si myslí ostatní? Tyto strachy mají kořeny v dětství nebo ještě předtím. Položte si tyto otázky: Co ztratím? Co nejhoršího se může stát? Stačí mi ke spokojenosti prožít zbytek života takhle? Přihlédnu – li ke smrti, je to takový risk? Nebojte se při svém růstu vyvolávat u ostatních lidí hněv. Hněv je jen projevem jejich nejistoty. Když se budete toho hněvu bát, bude vás to brzdit. Hněv by byl jen hloupost, kdyby nevytvářel tolik smutku. Rozpusťte svůj vlastní hněv v lásce a odpuštění.

Nedovolte, aby vás deprese nebo úzkost brzdila v růstu. Deprese je ztráta perspektivy, zapomínání a považování věcí za samozřejmé. Zaostřete svůj pohled. Znovu si sestavte žebříček hodnot. Pamatujte si to, co by se nemělo pokládat za samozřejmé. Posuňte svůj pohled na věci a pamatujte si, co je důležité a co je méně důležité. Opusťte vyjetou kolej. Nezapomeňte doufat. Úzkost znamená být ztracen v egu. Je to ztráta vlastních hranic. Je tam matně připomenutá ztráta lásky, zraněná pýcha, ztráta trpělivosti a míru. Pamatujte si, že nikdy nejste sami. Nikdy neztrácejte odvahu riskovat. Jste nesmrtelní. Nikdy vám nikdo nemůže ublížit.

*****************************************************************************************

 

 

   

Tohle je jedna z věcí, která zaujme již na první pohled. Myslím, že ani nepotřebuje žádný komentář...